Akvaristické úvahy o krmení

Každý akvarista bude jistě souhlasit s myšlenkou, že potrava předkládaná rybám v akváriu by měla být co nejpřirozenější, ryby by měly pokud možno dostávat to, čím se živí v přírodě. Vedeni touto ušlechtilou myšlenkou, chovají se v praxi akvaristé přesně opačně. Proč? Důvody jsou nasnadě - na jedné straně vynikající dostupnost určitých druhů krmiv, na straně druhé nedostupnost některých přirozených typů potravy a k tomu nedůvěra k potravě umělé, lyofilizované či jinak připravované. Stále přetrvává názor (nic proti němu), že nejlepší je živá potrava. Jenže u nás je tento názor dlouhodobě deformován rovnítkem, které většina akvaristů klade mezi pojmy "živá potrava" a "nitěnky". Přiznejme otevřeně, že ve většině případů se opravdu nijak přesně neví, čím se ryby ve volné přírodě konkrétně živí.

Rozbory obsahu žaludků se liší druh od druhu (rozdílná potravní specializace často umožňuje koexistenci více druhů ve společném biotopu), ale mohou se lišit i v rámci jednoho druhu - na různých lokalitách, v různých věkových, resp. velikostních skupinách (mladé ryby zpravidla žerou něco jiného než dospělé - často jsou u mladých ryb mezidruhové rozdíly ve složení potravy větší než u ryb starších), v závislosti na ročním období atd. Celkově lze říci, že vyjma vyslovených potravních specialistů žerou ryby v přírodě to, co mají právě k dispozici a nemohou si příliš vybírat. Potravy je navíc, zejména v tropech, v principu ekologický nedostatek, nikoliv nadbytek. Akvaristé v tomto směru své ryby hýčkají, protože je překrmují. Není divu, že ryby akvarijních populací často dorůstají větší velikosti než v přírodě.

Na druhé straně ovšem akvarista překrmováním své ryby likviduje - snaží se jim dát to "nejpřirozenější", a tak volí nejsnáze dostupné nitěnky, které jsou ale až příliš výživné a příliš nebezpečné z pohledu patogenního. Uvědomme si, že v tropických vodách vyjma sumců a jiných vysloveně na dně žijících ryb valná většina ostatních nepřijde do styku s žádným červem! A v akváriu máme často snahu je podávat jako jedinou potravu - a ještě si myslíme, jak děláme rybám dobře. (Mimochodem - v západní Evropě či Severní Americe krmení živými nitěnkami prakticky neznají, je to tradice naše, pro zdravý chov a odchov ryb ovšem nejnebezpečnější z možných.)

Daleko přirozenější je krmení ryb planktonem a larvami hmyzu. V tomto směru je nejvhodnější krmení mražené - sníží se riziko zavlečení nákazy a v potravě se nejlépe uchovají všechny živiny, vitamíny i další důležité složky. Ostych před mraženou potravou není vůbec na místě - za zamyšlení stojí jistě i to, jak obrovský rozvoj zaznamenaly v posledních letech mražené potraviny i ve výživě lidské. A vzhledem k vybavenosti domácností mrazničkami či alespoň mrazicími schránkami v ledničkách nepředstavuje uchování této potravy vůbec žádný problém, naopak je to jeden z nejjednodušších způsobů.

Všeobecně se u akvarijních ryb zanedbává rostlinná složka potravy. U většiny druhů, kromě vyslovených dravců, tvoří rostlinná složka daleko větší podíl, než se akvaristé domnívají. Třeba rozbory obsahu žaludků některých kaprovitých ryb na ostrově Srí Lanka prokázaly vysoké, převládající zastoupení rostlinné složky u některých druhů (např. parmička dvojskvrnná - Barbus bimaculatus, parmička purpurová - Barbus nigrofasciatus, parmička cejlonská - Barbus cumingi a další). Dále se výrazně zanedbává význam nestravitelných balastních látek v potravě, jako jsou třeba chitinové části těl hmyzu a jeho larev. Tyto látky neposkytují sice tělu žádné živiny, ale pro správnou funkci rybího trávení je nezbytné, aby v určitém množství pravidelně trávicí soustavou procházely.

Umělá krmiva renomovaných výrobců jsou připravována na základě výzkumem ověřených receptur a obsahují všechny složky potřebné pro plnohodnotnou výživu ryb. Všimněme si, kolik lístků v umělé potravě je zelených, jaký je potřebný obsah rostlinné složky! Běžně se dnes nabízejí odlišná krmiva pro sumce, živorodky, cichlidy, kaprovité ryby, tetry. Krmení umělou potravou je sice dražší (pouze relativně, fakticky nikoliv, protože nemusíme tak často pořizovat nové ryby), ale je zdravější a navíc pro akvaristu i pohodlnější; a ryby se umělá krmiva bez problémů naučí přijímat. Jiná situace v tomto směru je u potěru, kde hraje významnou roli optická stimulace - pohled na kořist. Proto je u mnoha druhů počet odchovaných jedinců při krmení živou potravou vyšší než při použití umělých krmiv.

Chovatelé zaměření na maximální produkci ryb mohou namítnout, že po živé potravě ryby rychleji rostou, a že je tento způsob krmení levnější. Jenže jednak se při něm zvyšuje riziko úhynu, jednak je otázka, zda kritériem kvalitní ryby je jen její velikost či rychlost růstu. Navíc i v těchto znacích je značná individuální variabilita, kterou nelze zdůvodňovat pouze rozdíly v krmení. To už by ale bylo téma na samostatnou úvahu.

Jindřich Novák, Jaroslav Hofmann
Akvárium Terárium 8/1996

zpět

info@akvarijni.cz