Filtrace

K tradičním tématům akvaristických hovorů především mezi začátečníky patří otázka, zda vybavit své akvárium vzduchovacím zařízením nebo filtrem, a jaký typ zvolit. Odpověď je přitom zcela jasná - filtr s vlastním čerpadlem. Proč? Připomeňme si nejprve, k čemu slouží vzduchování, tato tradiční, desítky let používaná součást vybavení akvária. Jeho úkol je dvojí - dodávat do vody kyslík (prostřednictvím rozptýlených vzduchových bublin) a zajišťovat pohyb vody v akváriu, tedy vodu promíchávat. Na samotné vzduchování úzce navazují filtry, které jako hnací sílu pro pohyb vody používají proud stlačeného vzduchu, vytvářený vzduchovacím motorkem (kompresorem).

V trubici takového filtru dochází ke dvěma jevům - sloupec vody je stoupajícími vzduchovými bublinami vytlačován vzhůru, k ústí filtru, a zároveň je za těmito bublinami přisáván. Výkon akvarijního filtru závisí na jeho umístění v akváriu, tlaku a výkonu kompresoru a na průměru a vytvarování trubice filtru. Měřítkem výkonu je množství vody přečerpané za jednotku času. To je u uvedených vzduchových filtrů velmi malé. I ty nejvýkonnější vzduchové pumpy v kombinaci s filtrem, majícím patřičně tvarově upravenou trubici, přečerpají nejvýše kolem 200 l vody za hodinu. Běžný filtr s rovnou trubicí opatřenou v místě sání molitanovou houbou dosahuje hodinového výkonu jen několik desítek litrů vody.

Elektrické filtry vybavené vlastním čerpadlem, které jsou běžně k dostání na trhu, mají minimální výkon 200 V/h, jejich maximum bývá několikanásobně vyšší. Proud vody, který z těchto filtrů vytéká, můžeme velmi hrubě přirovnat k proudu vody z vodovodního kohoutku. Jestliže se tento filtr umístí svým vyústěním do úrovně hladiny vody v akváriu, což zajistí maximální čeření hladiny, je provzdušnění vody vydatnější než za použití jakéhokoliv vzduchovacího motorku. Kyslík není ve vodě příliš dobře rozpustný, se stoupající teplotou vody jeho rozpustnost ještě klesá. Pro přechod kyslíku ze vzduchu do vody je rozhodující velikost plochy, na níž jsou vzduch a voda v kontaktu.

Z tohoto pohledu nejvýznamnější je plocha hladiny akvária. Jestliže ji proudem vody z filtru dostatečně rozvlníme, otevřeme tak nejlepší možnou "bránu" pro vstup kyslíku do vody. Zanedbatelná není u filtrů s čerpadlem ani vysoká účinnost zachytávání nerozpuštěných látek ve filtrační náplni. Jejich množství závisí na typu filtrační hmoty, na výkonu filtru a na stupni znečištění akvária. Při vhodném uspořádání čerpadla může být intenzita pohybu vody v akváriu dokonce tak vysoká, že se nerozpuštěné látky vůbec neusazují na dně, čímž odpadá práce s odkalovačem. V náplni filtru probíhají důležité mineralizační procesy - bakterie namnožené ve filtrační hmotě využívají odpadní organické látky pro svou výživu, přičemž část, velmi hrubě a zjednodušeně řečeno, přeměňují na látky anorganické.

Z těchto procesů je pro akvaristy nejdůležitější oxidace značně toxického amoniaku na méně toxické dusitany a dále na ještě méně toxické dusičnany. V tomto místě by mohl čtenář propadnout iluzi, že filtrace je samospasitelná. Pozor - není. Při vhodném použití filtrů s čerpadly sice nemusíme odkalovat, pouze pereme náplň a čistíme filtr, ale přesto musíme měnit vodu. I při dokonalé práci filtru totiž v akvarijní vodě neustále narůstá množství dusičnanů, které je nutno částečnými výměnami vody ředit. Závěrem bychom ještě měli vysvětlit, co si lze představit pod označením "akvárium kvalitně osazené filtry".

Ve stolitrovém akváriu by měl hodinový výkon filtru, resp. filtrů, dosahovat celkem asi 600 l, tj. celý obsah akvária by měl každých deset minut projít filtrem. Takový pohyb vody zajistí, že se na dně neusazuje prakticky žádný kal. Vhodnější je mít v jednom akváriu několik čerpadel (dvě a více) o menším výkonu a kombinovat přitom typy s různým způsobem výtoku vody. Většina vnitřních filtrů a čerpadel má ústí konstruováno tak, že z něj vytéká voda prudce úzkým proudem. To sice vyvolává vynikající čeřící a turbulentní efekt, ale příliš nevyhovuje rostlinám ani méně robustním rybám z klidnějších vod. U druhého konstrukčního typu (např. většina vnějších filtrů) vytéká voda méně prudce širším ústím nebo několika pramínky.

Jindřich Novák, Jaroslav Hofmann
Akvárium Terárium 11/1996

Poznámka: Uváděné doporučení minimálního průtoku vody filtrem 600 l/hod je zbytečně příliš nadsazené a lze o něm uvažovat např. pouze u nádrží bez rostlin. V běžném akváriu s dobře rostoucím rostlinstvem postačí průtok o objemu 1-1,5 násobku nádrže za hodinu. Navíc se může také příliš silně proudící voda a doporučované zachycování téměř všeho detritu ve filtru projevit negativně na růstu rostlin, které díky tomu strádají nedostatkem živin.

zpět

info@akvarijni.cz