Chov krmného hmyzu



Cvrček domácí (Gryllus domesticus)

Patří do řádu rovnokřídlí (Orthoptera). Dorůstá do velikosti 2 - 2,5 cm, přičemž samičky bývají větší a mají na zadečku dlouhé tenké kladélko. Zbarvení je hnědavé až žlutohnědavé. Jedná se o teplomilný druh a v jižní či zejména střední Evropě by nepřežil chladné zimní měsíce v přírodě, proto se nastěhoval do teplejších částí lidských obydlí. Živí se různými odpadky. V severní Africe a v Asii žije ve volné přírodě. V nebezpečí se zachraňuje skákáním dlouhým až 25 cm. Cvrlikají pouze samečkové pomocí křídel, kterými třou o sebe a na kterých u kořene mají silné žilkování. Křídla samiček jsou hladké.

Cvrčky chováme v dostatečném prostoru (např. 40 x 14 x 10 cm), v teráriu vyrobeného ze dřeva, skla, umělé hmoty, lepenky ... Přikryjeme sklem nebo jemnou síťovinou. Nezapomínáme na větrání, ale dáváme pozor, aby cvrčci nemohli utéci. Terárium rozdělíme na dvě části - jednu ubytovací a jednu pro krmení. V takovémto prostoru můžeme odchovat ročně asi 2000 jedinců (cca 1 kg dospělců). Samičky odlišujeme podle výrazného kladélka. Potrava musí být současně jednak suchá (směs otrub, rozdrceného pečiva, ovesné vločky, sušené dafnie, ...), jednak čerstvé zelené části rostlin, zejména trávy, salátu, ale i nastrouhaná mrkev, vařené brambory i kousky ovoce. Je nutné zbytky potravy z terária včas odstraňovat, abychom zabránili plísňové infikaci prostoru. Můžeme vhodně využívat kuchyňského odpadu. Je třeba si ale uvědomit, že potrava nesmí být chemicky ošetřena ani jinak závadná, neboť cvrčci by se stali nevhodnými pro následné zkrmení. Nesmíme zapomenout na vodu, kterou podáváme v napáječkách. Taktéž musí být vždy čerstvá a nezávadná. Místo napáječek je možno použít plytké mističky (víčka) do kterých dáme kousek vaty, aby se drobní cvrčci neutopili. Ubytovací (obvykle je to ta větší) část uměle zvětšíme tenkými destičkami, papírovými trubkami s průměrem 3 - 4 cm, nebo zmačkaným nezávadným papírem. Na dno nasypeme trochu suchého písku. Udržováním čistoty zabraňujeme v chovu zbytečnému vzniku nákazy.

Vlastní chov zakládáme s cvrčky přibližně stejné velikosti a chováme je do doby, než pohlavně dospějí. Poté vložíme nádobku s kyprou a vlhkou půdou (nejlépe rašelinou smíchanou s pískem), kterou pravidelně vlhčíme. Aby se do ní jednoduše dostali, vyvrtáme do stěn otvory s průměrem asi 1 cm. Nádobku přikryjeme abychom zabránili nadměrnému vysychání substrátu (můžeme i sklem, abychom mohli pozorovat počínání samiček při kladení). Vajíček bývá velké množství (10000 - 20000). Asi po 3 dnech nádobu přeneseme do skleněných elementek, kde se líhnou mladí cvrčci podle teploty. Po čas rozmnožování by měla teplota v teráriu kolísat mezi 24 - 26 °C a nádobku s vajíčky, kterou později vybereme udržujeme na teplotě 27 °C. Při této teplotě se mláďata líhnou již za 2 týdny a měří 3 mm. Chováme je odděleně a nezapomeneme přikrýt dostatečně hustou síťovinou (např. dámské punčochy). Než dospějí, svlékají se 11x. Proměna je nedokonalá. Nymfy se celkem 6x svlékají. Při optimální teplotě celý vývojový cyklus trvá 8 - 10 týdnů (při teplotě kolem 30 °C trvá celý vývoj 6 týdnů), ale při teplotě nižší se znatelně zpomaluje. Voda na pití prosakuje z hrdla Ehrlenmayerovy baňky zacpané vatou do Petriho misky s vatou. Malé 5 mm cvrčky vhodné ke zkrmení umístíme na dno ledničky, kde zastavují při teplotě 5 °C růst. S úspěchem můžeme cvrčky krmit i vitamíny, které se tímto způsobem následně dostanou do těla našich chovanců.

Hlavní příčinou neúspěchu při chovu cvrčků je nedostatečná teplota a přílišná vlhkost v chovných nádržích. Ze škůdců zamořujících chovy lze jmenovat roztoče rodu Glyciphagus, které je možno likvidovat radikálním snížením vlhkosti, a dravé roztoče Blattisocius tarsalis a Blattisocius keegani, kteří vysávají vajíčka cvrčků. Ricketsiózu u cvrčků způsobuje Rickettsiella grylli a nedokonalá houba Entomophora grylli napadá přímo cvrčky. Ve všech těchto případech je nutné chov zlikvidovat, chovné zařízení dezinfikovat a založit chov znovu.


Cvrček dvojskvrnný (Gryllus bimaculatus)

Tento druh cvrčka lze chovat obdobně. Má na každém křídle po jedné žluté skvrně. Žije v jižní Evropě, Asii a Africe, kde někdy způsobuje velké škody. Je o něco menší než cvrček polní a vydává i tlumenější cvrlikavý zvuk. V chovech převládají samičky. Chov je obdobný jako u cvrčka domácího.


Octomilka obecná (Drosophila melanogaster)

Patří spolu se včelou medonosnou k nejdéle chovanému hmyzu vůbec. Buďto si je lehce nachytáme sami (jako návnadu použijeme jakékoliv nahnilé ovoce nebo trochu sirupu) - potom ale budeme mít přirozenou létající formu octomilky, nebo si zaopatříme již vyšlechtěnou bezkřídlou formu. Při chovu bezkřídlých octomilek musíme zabránit infikaci křídlatých zvenčí pomocí vajíček kladených z vrchu přes gázu do našeho chovu. Na chov používáme 0,3 litrové láhve. Zakrýváme je gázou či monofilem. Na dno nalijeme 2,5 cm tlustou vrstvu živné půdy. Připravíme si ji dle receptury. Připravíme si 500 ml vody ve které necháme nabobtnat 8 g agaru. V jiné nádobě rozmícháme 200 ml vody a 100 g kukuřičné mouky a ve třetí nádobě si připravíme 100 ml roztoku z 2 dílů vody a 3 dílů cukru. Agar rozvaříme ve vodě a přidáme do něj nejdříve roztok vody a cukru a potom dohustíme vodou s kukuřičnou moukou. Směs dobře zamícháme, převaříme, aby neplesnivěla a ještě horkou naléváme do připravených chovných sklenic. Pokud se nám sklenic nedostává, můžeme si připravený roztok uschovat do ledničky. Do chovných sklenic ještě nakapkáme na povrch kvasnice rozetřené v troše vlažné vody. Přebytečnou vodu můžeme z chovných sklenic odsát např. pomocí filtračního papíru. Jiná receptura pro živnou půdu : 60 g kvasnic, 40 g hrozinek, 10 g agaru, 36 g dětské krupice. Vše rozmícháme v 1 litru vody. Vaříme 1,5 hod. a potom necháme vychladnout asi na 60 °C. Pak přidáme 0,8 ml kyseliny propiónové a rozlijeme do sklenic. Pak můžeme ještě potřít kvasnicemi. Drosofily můžeme ale také chovat na kvasícím ovoci - jablka, hrušky, banány ... Při optimální teplotě 25 °C trvá jejich vývojový cyklus 8 - 10 dní, při nižší teplotě se adekvátně prodlužuje (např. při teplotě 20 °C trvá již 2 týdny). Při 30 °C již ale degenerují. Samičky kladou 300 - 400 vajíček a v optimálním chovu můžeme získat do roka až 30 generací. Z vajíček se larvy líhnou za 24 hod. Po dobu 4 dní se 2x svlékají a pak se zakuklí. Z kukel se za 4 dny vylíhnou dospělí jedinci. Sameček je štíhlejší a menší a má vzadu pod křídly na vrchní straně bříška tmavou skvrnu, zatímco samičká má na ní tmavé pásy.

Živorodky (N. Dokoupil): Pěstování bezkřídlého kmene Vestigal. Kultivační médium: svaříme 0,5 litru vody, vložíme kousek agaru (přibližně 5 x 3 cm). Po rozvaření přidáme 1 rovnou kávovou lžičku dětské krupičky, 1 zarovnanou kávovou lžičku cukru, dále přidáme kávovou lžičku droždí a za stálého míchání 15 minut vaříme. Potom dáme zchladit a když povrch začne kožovatět, přelijeme do dvoulitrové zavařovací láhve do výšky 2 - 3 cm. Směs po úplném vychladnutí ztuhne. Potom rozdrobíme hrudku droždí ve vlažné vodě na kaši a tou potřeme povrch agarové hmoty. Vsypeme násadu mušek a uzavřeme ubrouskem připevněným gumičkou. Nová generace mušek se líhne za 11 - 13 dní. Chovné nádoby mohou být uloženy ve tmě. Krmení provádíme tak, že úderem ruky setřeseme mušky na dno a potom odsypáváme potřebné množství.


Zavíječ voskový (Galleria mellonella)

Chov tohoto motýla je velice jednoduchý. Obalte vnitřní stranu kbelíku poskládaným kartonovým papírem, což je nutné pro kukly. Rozmnožování je nejrychlejší v rozmezí teplot 28 - 39 °C. Nejlepší potravou jsou staré včelí pláty, které můžete získat od včelaře, případně ve specializovaném obchodě. Jako umělá náhrada se používá následující směs sestavená z 500 g tekutého medu, 500 g glycerínu, 100 g pivovarských kvasnic, 200 g otrub, 200 g netučného mléka, 200 g pšeničné nebo sojové mouky a 400 g kukuřičné mouky. Med a glycerín se smíchají dohromady. Zvlášť se smíchají ostatní ingredience a potom se přidají k medoglycerínové směsi, která je potom velice dobře míchána a hnětena dokud nevznikne lepivé těsto vonící po včelím vosku. Nechejte 2 až 3 dny tvrdnout, potom krmte po plátech nebo kostkách motýlům, zbytek může být i po několik měsíců skladován v ledničce. Po sedmi nebo osmi týdnech od založení by měl být chov v plném rozkvětu. Vynikající jsou hlavně housenky. Při odběru dospělců z chovné nádrže mohou vznikat problémy. Nejlepší je celou nádobu zatemnit a dospělce nalákat na světlo nebo za pomoci entomologického exhaustoru.


Motýl Plodia interpunctella

Chová se podobně jako cvrčci v plastikových kbelících při teplotě kolem 25 °C. Jako potrava jim slouží granulové krmivo pro psy navlhčené glycerínem. Do malé nádobky o hloubce 5 - 10 cm dáme do kbelíku toto krmivo a přidáme několik dospělců motýla. Po asi 8 týdnech můžete přímo z víka kbelíku odebrat velké množství housenek i dospělců motýla.


Potemník moučný (Tenebrio molitor)

Využívá se také často jako vhodná potrava. Patří mezi brouky (Coleoptera). Tento brouk je v dospělosti dlouhý 2 cm. Jeho larvy ("mouční červi") jsou dlouhé až 3 cm. Při chovu tohoto brouka bychom měli zachovat teplotu 20 °C, při níž trvá vývojový cyklus asi 6 měsíců. Při vyšší teplotě vývojový cyklus urychlíme. Chov můžeme organizovat dvěma různými způsoby. Prvním způsobem je extenzivní chov, při kterém chováme všechna vývojová stadia pohromadě. K tomu potřebujeme nádobu s hladkými stěnami (např. z plastu nebo ze skla), o velikosti 50 x 50 x 30 cm. Musíme ji nechat zakrytou víkem, do které uděláme větrací otvor pokrytý sítem, protože jinak by nám dospělci mohli uletět. Na dno nádoby dáme několikacentimetrovou vrstvu ovesných nebo pšeničných vloček a na ně potom naskládáme vrstvu stromové kůry. Ve vrstvě kůry pak odebíráme larvy ke zkrmování. Do nádoby této velikosti vypustíme asi 40 - 50 dospělců. Na kůru pravidelně pokládáme čerstvou potravu sestávající z ovoce a zeleniny (např. mrkev). Starou potravu odstraníme. Chov musí být dobře větraný, protože za vysoké vlhkosti hrozí možnost zamoření chovu roztoči (např. Tyroglyphus farinae). Pokud se tak stane, je bezpodmínečně nutné chov zlikvidovat a vše desinfikovat. Pokud chceme chov intenzivnější, je nutné od sebe stadium larvy a stadium dospělce oddělit. K tomu použijeme speciální nádoby, která má místo dna i místo víka síto. Do ní na výšku umístíme pláty kůry, tak aby mezi ní mohla propadávat vajíčka. Ta padají do nádobky obsahující pšeničné nebo ovesné vločky, která je umístěna pod nádobou s kůrou. Vylíhnuté larvy musíme i s vločkami v pravidelných časových intervalech přesypávat do chovných nádrží. Z nich odebíráme larvy ke zkrmování. Nezapomeneme ani na pravidelné obnovování chovu a část larev necháme vylíhnout. Dospělé brouky krmíme vločkami, zeleninou apod.


'Grindal' Enchytraeus buchholzi

Má se za to, že červ byl poprvé objeven ve Švédsku v humusu importovaných, suchozemských, tropických rostlin. Červi mají při optimálních podmínkách velkou rozmnožovací schopnost. Vyžadují teplotu nad 20 °C. Při teplotě pod 20 °C se přestávají množit. V rozmezí 25 - 30 °C se rozmnožují nejrychleji. K množení těchto červů používáme bedničky např. rozměru 20 x 10 x 10 cm. Na dno dáme jako spodní vrstvu listovku a překryjeme ji asi 1 cm tlustou vrstvou písku, jehož povrch pečlivě vyrovnáme. Půda nesmí být udusána. Na vrstvu písku umístíme násadu grindalu a přidáme nepatrné množství jemně rozmělněných vloček. Takto připravenou nádobu lehce pokropíme vlažnou vodou a přikryjeme tabulkou skla. Celou bedničku uzavřeme víkem s větracími otvory a uložíme na teplém místě. Takto zařízený chov chráníme před vyschnutím tím, že při každodenním krmení povrch písku vlhčíme. Červi odumřou při vyschnutí, převlhčení nebo překrmení, a to zvláště při kombinaci posledních dvou chyb, kdy potrava na teplém místě podléhá rychle zkáze a kvašení.

Někdy se vyskytnou v chovech škůdci v podobě roztočů, a to hnědý pohyblivý roztoč Mesostigma nebo kolonie málo pohyblivých drobných roztočů rodu Acarus. Boj proti těmto roztočům, zejména druhému z nich je velmi obtížný, protože jakékoliv zásahy mohou zničit celou kulturu grindalu. Zatím se nejlépe osvědčilo vyžíhat povrch plamenem. Násadu asi 3 dny nekrmíme, takže červi zalezou hluboko do půdy, kdežto roztoči zůstanou na povrchu. Zapáleným papírem nebo lépe plynovým kahanem několikrát přejedeme přes povrch půdy. Po tomto zákroku, který musíme několikrát opakovat, povrch půdy vlhčíme a násadu krmíme. Vždy tento způsob nepomůže, a potom nezbývá nic jiného než opatrně izolovat ze zamořeného chovu násadu bez roztočů a celý chov obnovit. Pro jistotu umístíme násadu na 15 - 30 minut do vlažné vody a teprve potom naočkujeme nový chov. Při dodržení uvedených pokynů se během 14 dnů grindal tak rozmnoží, že můžeme každý den bez obav zkrmovat značné množství červů. Nadzvedneme krycí sklo, na kterém červi ulpí, seškrábneme je žiletkou do připravené nádoby s vodou a důkladně propereme přes hustou tkaninu. Neseškrabáváme červi z povrchu písku, nebo jakýmkoliv způsobem tuto vrstvu nenarušujeme. Nejdéle po půl roce je nutno celo půdu v bedničce obnovit. Obsah bedničky vyklopíme na jemné síto umístěné těsně nad nádobou s vodou. Nad síto dáme 60 - 100 W žárovku. červi prchají před teplem a suchem do nádoby s vodou. Přes jemnou tkaninu je potom scedíme a můžeme naočkovat nové chovy. Grindalem nepřekrmujeme, protože má vysokou vyživovací schopnost. V chovech grindalů a roupic velmi často cizopasí roztoči, kteří kulturu oslabují a ničí. Proti roztočům se osvědčil biologický způsob boje. Na vlhkých místech pod kameny chytneme několik svilušek, které v krátké době roztoče zlikvidují.


Další vhodné krmivo

Ke zkrmování se často používají i zástupci některých komárů (komárovití - Cucilidae) a to především jejich larvy. Snad nejznámější jsou pro mnohé z nás tzv. patentky, což jsou larvy pakomárů (Chironomidae). Mají tu výhodu, že je lze snadno získat i v zimním období. Najdeme je na dně toků i stojatých vod, ze kterého je vybereme sítem o světlosti ok 0,5 mm. Z přírody je musíme přenést ve vlhku. Pokud je potřebujeme uchovat naživu po několik dnů, umístíme je do ploché nádoby do chladna a nezapomeneme na denní sprejování vodou. Z dalších komárovitých se často zkrmují koretry (Chaoborus). Použít můžeme i komára pisklavého (Culex pipiens). Jejich larvy lovíme do síťky o světlosti ok 0,5 mm. Přenášíme je ve vodě. Pokud je uchováváme v chladnu, můžeme jejich vývojový cyklus pozdržet až o několik týdnů. Akvaristé běžně používají nitěnky (Tubifex tubifex). Kromě toho, že je lze koupit, můžeme je získat i sami ze znečištěných vod. Vyskytují se v typickém černém bahně vod znečištěných fekáliemi. Bahno nabíráme a nitěnky z něj vymýváme. Například pro větší pulce některých žab i pro ryby je možno chovat nebo lovit i perloočky a buchanky. Perloočky jsou korýši žijící ve stojatých vodách. Dosahují velikosti do 4 mm. Lovíme je pomocí husté hydrobiologické síťky na dlouhé násadě. Ve vodě s ní děláme ležaté osmičky. Perloočky zachycené v síťce vymyjeme do vody v připravené dobře uzavíratelné nádobě. Stejně jako buchanky, můžeme je doma uchovat i po několik dnů. Totéž platí i pro buchanky.

Milan Kořínek
Akvárium Terárium 8-12/1993 (upraveno)

 zpět


www.akvarijni.cz © 2002- - Martin Vajbar - Všechna práva vyhrazena.
e-mail info@akvarijni.cz

nahoru