Akvarijní rostliny


Akvarijní rostlinyRostliny, pěstované v našich akváriích, jsou nejen estetickým doplňkem dotvářejícím celkový výsledný vzhled, ale jsou důležité zejména pro zachování a udržení stabilní biologické rovnováhy v uzavřeném systému akvarijní nádrže. Rostliny pomocí zeleného barviva – chlorofylu a světelné energie přeměňují anorganické sloučeniny na látky organické. Při tomto procesu asimilace – fotosyntéze, kdy rostliny přijímají oxid uhličitý, se uvolňuje jako vedlejší produkt kyslík. Fotosyntéza probíhá pouze přes den, při dostatečně intenzivním přirozeném nebo umělém osvětlení. Rostliny kromě toho také, stejně jako živočichové, neustále ve dne i v noci dýchají, kdy spotřebovávají kyslík a vydechují oxid uhličitý. Spotřeba kyslíku rostlinami je ale mnohem menší než množství, které díky asimilaci vyprodukují. Další funkcí rostlin v akváriu je schopnost odbourávat odpadní dusíkaté látky a rostliny také svými kořeny prokysličují akvarijní dno, takže působí v akváriu jako tzv. živý filtr. Vodní rostliny obsahují dokonce i látky omezující a ničící některé druhy bakterií. Porosty rostlin poskytují dále možnost přirozeného úkrytu rybám a jejich potěru, dalším druhům ryb zase slouží jako třecí substrát a pro některé ryby jsou i jejich potravou.

Dělení rostlin

Akvarijní rostliny se dají velmi zjednodušeně rozdělit do dvou hlavních skupin. Tou první jsou pravé vodní rostliny, které rostou výhradně a pouze pod vodou – submerzně. Výjimkou jsou některé jejich květy, které mohou krátce kvést nad vodní hladinou. Kořeny těchto rostlin plní v některých případech pouze funkci pro přichycení do substrátu nebo zcela chybí a rostliny tak přijímají živiny i plyny povrchem svých listů a stonků. Typickými příklady pravých vodních rostlin jsou např. druhy rodů Egeria (douška), Ceratophyllum (růžkatec), Najas (řečanka), Vallisneria (zákruticha).

Bahenní rostliny rostou ve volné přírodě v oblastech, kde během roku v závislosti na ročním období kolísá hladina vody. Při vysokém stavu vody rostou více či méně ponořené pod vodou, tehdy vytváří submerzní formu. Při nízkém stavu vody a v období sucha jsou schopny růst částečně případně celé mimo vodu v emerzní formě s kořeny ve vlhkém substrátu. Jejich emerzní listy jsou tužší a pevnější než křehké submerzní listy a liší se mnohdy i svým tvarem. Bahenní rostliny přijímají podstatnou část živin i kořenovým systémem a jejich květy vykvétají pouze nad vodou. Mezi bahenní neboli tzv. obojživelné rostliny řadíme např. rody Echinodorus (šípatkovec), Cryptocoryne (kryptokoryna), Hygrophila (mokřanka), Ludwigia (zakucelka) a mnohé další.

Pěstírny akvarijních rostlin využívají schopnosti těchto rostlin vytvářet emerzní formu, neboť rostliny se snáze pěstují a množí právě emerzně. Do akvarijních prodejen jsou pak v převážné většině dodávány rostliny vypěstované mimo vodu, ve sklenících, při vyšší vlhkosti vzduchu. Tyto rostliny pak po zasazení do akvária nejsou mnohdy schopny beze ztrát přežít takovou náhlou změnu podmínek. Rostlina shazuje původní emerzní listy, které žloutnou, uhnívají, a při dobrých podmínkách teprve postupně vyrůstají nové submerzní listy. Naproti tomu typické vodní rostliny nebo submerzně pěstované bahenní rostliny při přesazení do jiného akvária snáší takovou změnu podmínek bez větších problémů nebo jen s malými ztrátami. Pozor ale! V prodejnách se často nabízí skrytě či nenápadně označené různé vlhkomilné druhy rostlin, které pod vodou v akváriu trvale vůbec nerostou - viz nevhodné druhy rostlin.

Výběr druhů

Nově založené akvárium je vhodné zpočátku osázet co největším množstvím nenáročných a rychle rostoucích submerzních druhů rostlin, jako jsou např. Egeria (douška), Ceratophyllum (růžkatec), Hygrophila (mokřanka), Sagittaria (šípatka), Ceratopteris (rohatec). I v případě, že nádrž nebude přerybněná, ryby nebudou překrmované a nové rostliny porostou dobře, tak přesto většinou dochází po krátké době k přemnožení řas. Příčinou tohoto počátečního nárůstu řas, které se vyskytují v každé nádrži i vodě, je zatím ne zcela vytvořená přirozená rovnováha. Podmínky v takovéto nově založené nádrži jsou značně nestabilní a nové rostliny nestačí spotřebovávat nadbytek vznikajících živin, které jsou ve vodním sloupci snadno dostupné řasám. V takovém případě nám mohou pomoci ryby požírající řasy, jako jsou např. krunýřovci (Ancistrus, Otocinclus), živorodka ostrotlamá Black Molla (Poecilia sphenops), parmičky (Crossocheilus, Epalzeorhynchus, Labeo), ale i drobné druhy vodních plžů. Teprve po určité době (cca 2-3 měsíce), kdy se podmínky v akváriu stabilizují, můžeme přistoupit k zasazení náročnějších a pomaleji rostoucích rostlin.

Tak jak to platí u ryb, tak i rostliny, pocházející z různých oblastí celého světa, můžeme pěstovat v jedné společné nádrži. I přestože dodržíme základní a podobné nároky pro pěstování více druhů rostlin společně, může se stát, že se některým rostlinám po čase nebude v našich podmínkách dařit. Takové rostliny nahradíme potom jinými druhy, případně se musíme s jejich neúspěšným pěstováním smířit, neboť na růst rostlin působí mnoho faktorů (intenzita a doba osvětlení, parametry vody, množství a dostupnost živin atd.), takže určit předem vhodnou kombinaci je téměř nemožné. S výjimkou velkých, solitérních druhů rostlin, si od každého rostlinného druhu pořizujeme vždy více kusů a dbáme na to, aby se posléze některý druh příliš nerozrůstal na úkor jiného. Do malé nádrže si pořizujeme alespoň 4-5 druhů, do velkého akvária klidně i 10 a více druhů rostlin. Nebojme se osázet bez obav až 3/4 plochy dna rostlinami. Na rozdíl od ryb, u rostlin totiž platí, čím více, tím lépe.

Sázení

Při vysazování rostlin je základním pravidlem umísťovat rostliny stejného druhu do skupinek po několika více kusech. Výjimku tvoří solitérní, samostatně zasazené velké druhy (např. šípatkovce rodu Echinodorus), které kolem sebe vyžadují dostatek volného prostoru. Vysoké, dlouholisté rostliny umísťujeme do zadních nebo bočních míst, menší a středně velké druhy pak doprostřed a nízké druhy do předních částí nádrže.

Rostliny s kořenovým systémem sázíme do předem vyhloubené jamky tak, že prstem vyhloubíme ve štěrku jamku, vložíme rostlinu, kterou dvěma prsty přidržíme a opatrně přihrneme písek. Nakonec rostlinu jemně povytáhneme, tak aby šel vidět kořenový krček. Příliš dlouhé původní kořeny můžeme předtím zkrátit nůžkami nebo ostrým nožem klidně až na polovinu či třetinu původní délky, neboť po přesazení si rostlina vytvoří nový kořenový systém, zatímco původní kořeny postupně ve dně uhnijí.

Rostliny s olistěnými lodyhami (tzv. stonkové rostliny) se sází do skupin, kdy buď umístíme každou rostlinu do vlastní jamky, anebo můžeme do společné jamky zasadit několik kusů současně. Tyto rostliny se sází většinou jako řízky, kdy ze spodní části stonku odstraníme ze dvou až čtyř pater listy a v místě uzlin, zasazených do dna dostatečně hluboko, se pak vytváří nové kořeny. Rostliny do písku nikdy násilím nevtlačujeme, aby nedošlo k jejich poškození.

Množení

Rozlišujeme dva způsoby množení akvarijních rostlin, z nichž využíváme zpravidla pouze množení nepohlavní – vegetativní, tj. množení odnožemi nebo řízky. Množení pohlavní – květy a semeny, se v běžné akvaristické praxi nevyužívá, je mnohem pomalejší a náročnější na určité znalosti i podmínky.

Nejjednodušším vegetativním množením jsou rostlinami tvořené postranní výhonky a šlahouny rostoucí v substrátu nebo se plazící po jeho povrchu. Na jejich koncích se pak vytváří mladá, samostatně zakořeněná rostlinka a výhonek pak vyráží dále, kde se postupně tvoří další nové rostliny. Je vhodné po čase takový řetězec rostlin přerušit, neboť původní mateční rostlina se příliš vysiluje, až nakonec může odumřít. Nové mladé rostliny můžeme ponechat buď zakořeněné, kdy šlahoun mezi nimi přerušíme, nebo je přesadíme na jiné místo. Příliš husté porosty rostlin pak pravidelně protrháváme. Mladé rostliny však neoddělujeme příliš brzy, měly by dosáhnout alespoň třetinové až poloviční velikosti dospělé rostliny. Mezi takto se množící rostliny patří např. zákrutichy Vallisneria, kryptokoryny Cryptocoryne, šípatky Sagittaria, z šípatkovců Echinodorus tenellus.

U dalších šípatkovců rodu Echinodorus se vytváří květní stonky, které vyrůstají nad hladinu, kde se vytváří květenství. Pokud květní stvol zatížíme a ponecháme pod vodou, vyrážejí na přeslenech nové mladé rostlinky, které odstřihneme od mateční rostliny teprve tehdy, až mají nové dostatečně velké rostliny vytvořený bohatý kořenový systém.

Další rostliny, jako např. kapradiny Microsorium, Ceratopteris nebo mokřanky Hygrophila, vytváří nové mladé rostliny přímo z pupenů na starých listech či stoncích. Dceřinou rostlinu oddělíme opět tehdy, až má tato dostatečně vzrostlé kořeny.

Dělení oddenků (rhizomů) lze použít u hnědovky křídlaté (Microsorium pteropus), anubisů (Anubias barteri), a také u mnohých šípatkovců (Echinodorus). Oddenky např. šípatkovců se mohou i samovolně rozvětvit a vytváří se na nich dceřiné rostliny. Kořeny mateřské rostliny opatrně uvolníme a dostatečně velkou mladou rostlinu odřízneme ostrým nožíkem. Můžeme také odřezat starší kus oddenku, který je již bez listů, a na tomto po čase vyraší nové listy.

Rostliny s dlouhými olistěnými lodyhami (Hygrophila, Limnophila, Bacopa, Myriophyllum, Ludwigia ad.) množíme řízkováním. Z hlavního stonku stříháme řízky z postranních výhonků, z vegetačního vrcholu rostliny nebo i z prostřední části stonku. Každý řízek by měl mít délku kolem 15 cm a alespoň 4 i více stonkových uzlin. Původní stonek můžeme ponechat zasazený, z paždí listů pak na něm vyrostou nové výhonky.

Výživa a hnojení

Pro zdravé a bujně rostoucí rostliny, které jsou pak základem biologické rovnováhy v akváriu, je nezbytné zajistit dostatek světla, živin, vhodné dno, přiměřenou teplotu a parametry vody.

Jako zdroj živin pro většinu běžných rostlin dostačuje detrit, vznikající v akváriu z výkalů ryb a plžů, ze zbytků potravy a tlejících částí rostlin. Tyto organické zbytky musí být ale nejdříve přeměněny – mineralizovány činností nejrůznějších mikroorganizmů a bakterií na látky anorganické. Mineralizace detritu usazeného ve štěrkovém dně může probíhat pouze za přístupu dostatečného množství kyslíku obsaženého ve vodě a při mírném proudění vody. V akvarijní vodě je touto přirozenou cestou obsažen hlavně dostatek dusíku a fosforu. Dusík (N) přijímají vodní rostliny jako amonium NH4+, vznikající činností bakterií - viz filtrace. Fosfor přijímají rostliny ve formě fosfátů a stejně jako u dusíku platí, že v akvarijní vodě je jeho obsah zajištěn v dostatečném množství a spíše pravidelnou výměnou části vody musíme udržovat přijatelný obsah obou těchto živin, tak aby nedocházelo k jejich nadbytku a hromadění. Rostliny dále vyžadují ke své výživě i stopové prvky, jako jsou zejména železo, mangan a mnohé další. Nedostatek nejdůležitějšího stopového prvku železa způsobuje chlorózu, projevující se světle nažloutlými, sklovitými listy. Řešením je v tomto případě začít rostliny přihnojovat tekutým (např. PMDD) nebo pevným hnojivem s obsahem železa včetně dalších potřebných stopových prvků. Je možné také použít recept "starých akvaristů" a do dna zahrabat kousky rezavého železa nebo hřebíky - viz hnojení železem. Obsah železa ve vodě zjistíme pomocí prodávaných testů, kdy je dostačující hodnota 0,1-0,2 mg/l. Pokud je železo na neměřitelné úrovni a přesto naše rostliny rostou dobře, není třeba se tímto nějak znepokojovat a začít ihned přihnojovat. Rostliny mohou totiž i v takovém případě přijímat dostatek všech prvků včetně železa v jim dostupné formě, k čemuž nejvíce přispívá přirozenou cestou vznikající a rozkládající se detrit v akvarijním dně.

POZOR! Mnohá komerčně prodávaná hnojiva obsahují mimo jiné také nitráty (dusičnany) a fosfáty. Dusíku a fosforu je však v akvarijní vodě dostatečné množství, proto bezmyšlenkovité hnojení může vést spíše k masivnímu rozvoji řas i sinic. I u hnojiv, která nitráty a fosfáty neobsahují, však bezvýhradně platí, že méně znamená více. Pokud se tedy rozhodneme dodatečně hnojit, provádějme to raději častěji a po menších dávkách, než jednorázově zatěžovat vodu větší množstvím. Použití umělých hnojiv má svůj význam hlavně u nově založených nádrží, než se zde vytvoří dostatečné množství živin přirozenou cestou (přibližně po půl roce), dále také u akvárií s malým počtem ryb a při velmi hustém osázení náročnými druhy rostlin.

Oxid uhličitý

Jednou z nejdůležitějších živin pro rostliny je oxid uhličitý - CO2. V akváriu vzniká přirozenou cestou jako odpadní produkt při dýchání ryb a dalších živočichů, ale i všech mikroorganizmů či bakterií včetně samotných rostlin. V přírodě i v akváriu může někdy nastat určitý nedostatek oxidu uhličitého. V takovém případě, pokud jsou ve vodě rozpuštěné hydrogenuhličitany, je některé druhy rostlin využijí jako zdroje CO2, kdy se pak nerozpustný uhličitan vápenatý CaCO3 vysráží na osvětlených částech listů rostlin ve formě drsného, bílého povlaku, jakoby "prášku". Tento jev se nazývá jako tzv. biogenní odvápnění, které je nejvíce patrné u rostlin rodů Vallisneria, Egeria, Echinodorus i dalších. Současně v tomto případě také kolísá hodnota pH pH: (viz voda) a zároveň tímto rostliny dokážou snížit uhličitanovou tvrdost vody, takže pak částečně klesá i celková tvrdost vody. Řešením je v takovém případě buď snížit intenzitu osvětlení v nádrži anebo uměle sytit vodu oxidem uhličitým. Více o různých metodách přidávání CO2 do akvária se dozvíte na mnoha osobních stránkách akvaristů - viz odkazy. Toto umělé doplňování CO2 není však tím jediným a zázračným způsobem, jak zajistit bezproblémový růst rostlin. Má to svůj smysl a význam hlavně v nádržích velmi hustě zarostlých náročnými rostlinami a s malým počtem ryb – tzv. holandská či rostlinná akvária. Některé technicky dokonalé a automatizované způsoby dodávání CO2 mohou být finančně velmi nákladné, naproti tomu levná metoda, pomocí kvašení kvasnic v umělohmotné láhvi s cukrem a vodou, je zase nespolehlivá a nepohodlná. V nočních hodinách by se mělo sycení CO2 přerušit, neboť fotosyntéza přes noc neprobíhá a rostliny naopak spotřebovávají kyslík, čímž může nastat jeho nedostatek a dojít až k úhynu ryb udušením. Při hnojení oxidem uhličitým je také potřeba zajistit dostatečnou intenzitu osvětlení, aby rostliny dokázaly, díky rychleji probíhající fotosyntéze, volný CO2 zužitkovat. Zároveň ale budeme mít posléze více práce s udržováním a protrháváním bujně rostoucích rostlin. Pokud se však spokojíme s pomaleji, ale přesto dobře rostoucími rostlinami, můžeme i při nižší intenzitě osvětlení dosáhnou stejně dobrých výsledků i bez umělého sycení oxidem uhličitým.

Řasy

Řasy, vyskytující se více či méně v našich akváriích, nedělají akvaristům většinou příliš radosti. Řasy jsou vlastně také rostliny, ale jednodušší stavby těla a mají životní nároky (světlo, oxid uhličitý, živiny) na mnohem nižší úrovni než vývojově výše postavené vodní rostliny. Ve volné přírodě jsou řasy hlavním producentem kyslíku a význam rostlin, pěstovaných v akváriích, je tam mnohonásobně menší. Řas existuje několik set tisíc druhů a jejich přesné botanické zařazení nemá pro akvaristy podstatnější význam. Níže uvedené rozdělení je pouze velmi zjednodušené, podle převládajícího zbarvení a vzhledu.

Zabránit zavlečení řas do našeho akvária či úplně řasy posléze zlikvidovat, je beznadějné a marné. Mikrospory řas jsou pouhých několik tisícin milimetru malé a přenáší se vodou i vzduchem, na rostlinách, na dekoraci i s potravou. V každé nádrži je tak skryto mnoho různých druhů řas, které se pak v příznivých podmínkách dokážou velmi rychle rozrůstat. Vhodné prostředí pro řasy vzniká hlavně při nadměrném počtu ryb a jejich překrmováním ve spojitosti s nedostatečnou pravidelnou výměnou části vody. Svůj vliv má i příliš intenzivní umělé osvětlení nebo nevhodně umístěná nádrž (dlouhodobě dopadající přímé sluneční světlo). To platí avšak i naopak, kdy při nedostatku světla strádají mnohé rostliny a začnou převažovat zase jiné druhy řas. Velmi příhodné pro řasy jsou také podmínky v čerstvě založených akváriích, kde se zatím dostatečně neuchytily nové rostliny. Při potírání již přemnožených řas nám velmi dobře poslouží některé ryby a plži, pro které jsou řasy důležitou složkou potravy. V boji s řasami se vyhýbáme použití nejrůznějších chemických přípravků, které omezují nejen řasy, ale škodí i rostlinám či živočichům. Tímto způsobem totiž řešíme již jen následek přemnožení řas a nikoliv jeho prvotní příčinu. Nadměrnému růstu řas zabráníme nejlépe změnou podmínek pro jejich růst, tzn. zejména snížením množství jim dostupných živin a jednoznačně nejdůležitějším faktorem omezujícím růst řas je dostatek zdravých, dobře a rychle rostoucích rostlin.

  • Hnědé řasy (rozsivky) - Jedná se o tenké hnědé povlaky řas na stěnách, dně i rostlinách. Příčinou jejich růstu je nedostatek světla a pro zabránění jejich výskytu postačí tedy většinou zesílit intenzitu osvětlení. Požírají je plži, z ryb zejména krunýřovci Ancistrus.
  • Černé štětičkové řasy (ruduchy) - Vyskytují se na starších listech rostlin, kamenech a dekoraci jako tmavá vlákna, zbarvená černě, hnědozeleně i hnědě, rostoucí v souvislejších porostech nebo také jako chuchvalce až členitě rozvětvené svazky. Ruduchy pevně drží na podkladu a zejména z rostlin je nemožné je odstranit bez poškození listů. Řasožravé ryby ani plži si jich ve větší míře nevšímají. Jedinou výjimku tvoří vyhladovělá parmička siamská Crossocheilus siamensis, která je účinným likvidátorem nejen těchto řas. Ruduchy se vyskytují i v dobře udržovaných akváriích, kde se pomaleji rozrůstají většinou jen na starších listech pomalu rostoucích druhů rostlin, které pak stačí pravidelně odstraňovat. K možným příčinám růstu různých druhů ruduch patří mimo jiné také rozvířené částečky organického kalu a detritu usazené na listech rostlin, dále zbytečně silné proudění vody, a také přehnojení vody kapalnými umělými hnojivy s obsahem železa.
  • Zelené řasy - Rozlišujeme několik různých typů zelených řas:
    • vláknité zelené řasy - Patří sem zelené řasy s různou délkou jednotlivých vláken, od kratších přisedlých řas rostoucích v souvislých plochách, přes různé zelené chomáče, až po velmi dlouhé vláknité řasy. Mezi příčiny přemnožení těchto řas patří příliš silné osvětlení nebo nadbytek dopadajícího slunečního světla, přehnojení umělými hnojivy pro rostliny, překrmování ryb, nedostatečné odkalování detritu a zanedbaná výměna vody. Jsou časté v nově založených nádržích, kde po stabilizaci podmínek po čase ustupují a mizí i díky konkurenci vyšších vodních rostlin, za předpokladu jejich bezproblémového růstu. K jejich potlačení nám poslouží mnohé druhy ryb, pro které jsou řasy vítaným zpestřením jejich jídelníčku: např. živorodky ostrotlamé Black Molly (Poecilia sphenops), mečovky (Xiphophorus helleri), krunýřovci (Ancistrus, Otocinclus), parmičky (Crossocheilus, Epalzeorhynchus, Garra) nebo čichavci líbající (Helostoma temmincki). Ze skla se tyto řasy dají snadno mechanicky odstraňovat magnetickou nebo molitanovou stěrkou. Volně plovoucí velmi dlouhé vláknité řasy namotáváme na dřevěnou špejli nebo nepoužitý zubní kartáček.
    • plošně přisedlé zelené řasy - Jsou plochého, okrouhlého tvaru, pevně přirostlé na dně, kamenech, skle i na starších listech rostlin. Vytváří se jako malé, světle či tmavě zelené jednotlivé tečky, které se velmi pomalu rozšiřují, až mohou vytvořit souvislý povrch. Tyto řasy jdou z podkladu odstranit jen velmi ztěžka. Ze skla je seškrabujeme stěrkou se žiletkou, z kamenů kartáčem, ryby ani plži je nepožírají. Z listů rostlin odstranit nejdou, takže pouze opakovaně odstraňujeme řasami velmi porostlé celé starší listy rostlin. Masivní invaze této řasy zpravidla nenastává, roste totiž velmi pomalu, i když vytrvale. Na rychleji rostoucích rostlinách nemá čas se uchytit. Podmínky pro růst těchto řas jsou podobné jako u výše uvedených vláknitých řas.
    • mikroskopické zelené řasy - Tzv. zelený zákal vody vzniká při přemnožení různých druhů plovoucích mikroskopických řas, kdy se voda pak podobá až neprůhledné, zelené kaši. Příčinou invaze je nadbytek živin (fosfor, dusík) a silné přirozené nebo umělé osvětlení. Nápravu lze provést několikadenním vypnutím osvětlení, případně až úplným zatemněním nádrže do doby, dokud zákal nezmizí (cca 5-7 dnů). Během této doby musí běžet naplno filtrace či silné vzduchování a vyloučíme krmení ryb. Můžeme být bez obav, rybám ani rostlinám tato "procedura" neublíží. Posléze pak nádrž důkladně odkalíme a vyměníme část vody. Pokud však následně nezměníme podmínky v akváriu, hlavně množství živin a světla, zákal se může objevit znovu.

Sinice

Sinice Cyanobacteria (nazývané jako tzv. modré řasy, drkalky) vytvářejí modrozelené, světle nebo tmavě zelenavé, ale i hnědočerně zbarvené, mazlavé povlaky, složené z velmi jemných hustých vláken (jakoby pavučin), které se velmi rychle rozšiřují po dně a dekoraci, na kamenech i na rostlinách. Jiné druhy sinic se vznášejí volně rozptýlené ve vodě nebo plavou přímo na hladině (tzv. "kvetoucí voda" v některých našich venkovních nádržích a rybnících). Nejedná se o klasické řasy, ale o jednobuněčné organismy podobající se svou stavbou buněk bakteriím. Při přemnožení mohou být sinice i toxické pro ryby a jejich povlaky brání růstu rostlin. Sinice se vyskytují jak v prostředí staré, neudržované nádrže s nadbytkem odpadních produktů, tak jako jim mnohdy vyhovují i podmínky v nově založeném akváriu s nestabilním prostředím. Jejich vývoj podporuje voda s vysokým obsahem fosfátů nebo dusičnanů, nedostatek kyslíku, dlouhodobě příliš vysoká teplota vody i stojatá voda s nehybnou hladinou. Proti sinicím je nejvhodnější bojovat častým mechanickým rozrušováním a odsáváním jejich povlaků, a to i několikrát denně. Výměnu vody je vhodné provádět častěji než obvykle, akvárium silně provzdušňujeme pomocí filtrace nebo vzduchováním, voda i hladina musí být v neustálém v pohybu. Jednoduše řečeno - nenechat sinice v klidu. Občas doporučovaná likvidace sinic pomocí různých antibiotik je sice méně pracná (pokud se zdaří), ale má svá úskalí v tom, že sinice si mohou vytvořit vůči antibiotikům rezistenci a po čase, pokud se nezmění celkové podmínky, je máme v akváriu zpět, tentokrát již ale mnohem odolnější.


Poznámka:
Odkazy na fotografie směřují zpravidla na externí webové stránky. Kliknutím na latinský název rostliny bude obrázek otevřen v původním kontextu na jeho domovské stránce.

Doporučené odkazy:
Plant Finder * Akvárium Vladimír Pelikán * Pěstírna V. Hořánek & P. Gabriel - katalog


Rostliny s listovými růžicemi

Anubias barteri var. barteri - anubis Barterův

  • Původ: západní Afrika
  • Čeleď: Araceae - áronovité
  • Velikost: 15-30 cm
  • Osvětlení: slabé
  • Růst: velmi pomalý
  • Voda: pH: 5,0-9,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 2-25 °dGH ; teplota: 20-30 °C
  • Odolná rostlina s velmi tuhými listy, charakteristická svým velmi pomalým růstem. Je dále také mimořádně nenáročná na intenzitu světla. Sázíme ji do hrubého štěrku, který umožňuje přístup kyslíku ke kořenům, oddenek musí zůstat nade dnem, nad kterým se pak plazí. Rostliny můžeme také pouze připevnit (gumičkou, nití, rybářským vlascem) ke kamenům, kořenům, ke kterým se po čase přichytí svými kořeny. Při sázení či přesazování původní kořeny vždy ponecháme celé a nijak je nezkracujeme.

Anubias barteri var. nana - anubis Barterův zakrslý

  • Původ: západní Afrika
  • Čeleď: Araceae - áronovité
  • Velikost: 5-10 cm
  • Osvětlení: slabé
  • Růst: velmi pomalý
  • Voda: pH: 5,0-9,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 2-25 °dGH ; teplota: 20-30 °C
  • Jedná se o menší varietu předchozího druhu se stejnými nároky, která je vhodná především pro osázení předních částí nádrže. Díky pomalému růstu hrozí těmto rostlinám na intenzivně osvětlených místech silné zařasení, proto se doporučuje je sázet na stinná a tmavá místa. Rostliny rodu Anubias množíme dělením jejich oddenků, na kterých po čase začnou rašit nové listy.

Cryptocoryne affinis - kryptokoryna červená

  • Původ: jižní Asie (Malajsie)
  • Čeleď: Araceae - áronovité
  • Velikost: 10-35 cm
  • Osvětlení: slabé
  • Růst: pomalý - středně rychlý
  • Voda: pH: 6,0-8,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 2-25 °dGH ; teplota: 18-29 °C
  • Jedna z nejdéle pěstovaných kryptokoryn, velmi nenáročná a bezproblémově rostoucí. Jako u většiny kryptokoryn postačí i tomuto druhu slabé osvětlení. Při silnějším dopadajícím světle rozprostírá své listy dolů ke dnu, což však dobrému růstu nijak nevadí. Při nerušeném růstu se dobře množí postraními výběžky, na kterých postupně vyrůstají nové rostliny, takže příliš husté porosty je nutné po čase protrhat. Sázíme je ve skupině do popředí, v menších nádržích doprostřed. V obchodech a pěstírnách bohužel většinou na kryptokorynu červenou nenarazíte, pouze výjimečně je k dostání v některých prodejnách, pokud ji zde berou jako přebytky od akvaristů.
    U některých druhů kryptokoryn se občas objevuje tzv. kryptokorynová nemoc, projevující se děravěním a následným náhlým rozpadem většiny listů. Nejedná se přímo o nemoc, ale o reakci rostlin na radikální a prudkou změnu pěstitelských podmínek. Svůj vliv tak může mít náhlá změna parametrů vody, výměna osvětlení, přesazení rostlin nebo neudržovaná nádrž s vyšším obsahem dusičnanů, kde dojde k dlouho odkládané výměně části vody. Při tomto poškození rostlin postačí nechat zbytky oddenků zasazené na původním místě a rostliny začnou po čase při stabilizovaných podmínkách v nádrži opětovně růst a vyhánět nové, zdravé listy.

Cryptocoryne aponogetifolia - kryptokoryna kalatkolistá

  • Původ: jihovýchodní Asie (Filipíny)
  • Čeleď: Araceae - áronovité
  • Velikost: 100 cm i více
  • Osvětlení: slabé - silné
  • Růst: pomalý - středně rychlý
  • Voda: pH: 5,5-8,0 ; tvrdost: 5-15 °dKH, 5-25 °dGH ; teplota: 20-29 °C
  • Velká a robustní rostlina, s velmi tuhými, puchýřkatými listy o šířce až 3-4cm, které se díky své délce vinou po hladině. Vhodná je pouze do velkých akvárií a svou odolností se hodí i do nádrží s africkými cichlidami. Je přizpůsobivá ke kvalitě vody a daří se jí i v silně proudící vodě. Většinou nepodléhá rozpadu listů, pouze po přesazení a v čerstvě založené nádrži kratší dobu stagnuje v růstu. Vytváří mohutný kořenový systém a rozmnožuje se bočními výhonky. Mladé rostliny se od podobného druhu Cryptocoryne crispatula var. balansae odlišují více řadami "puchýřků" uspořádanými na listech vedle sebe. Listové čepele jsou u Cryptocoryne aponogetifolia zbarvené vždy zeleně. Mezi akvaristy se někdy používá také název Cryptocoryne usteriana, což je avšak úplně jiný samostatný druh, který se v současnosti u nás vůbec nepěstuje.

Cryptocoryne beckettii - kryptokoryna olivová (syn. C. petchii)

  • Původ: Asie (Srí Lanka)
  • Čeleď: Araceae - áronovité
  • Velikost: 10-35 cm
  • Osvětlení: slabé - středně silné
  • Růst: pomalý - středně rychlý
  • Voda: pH: 6,0-8,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 2-25 °dGH ; teplota: 22-28 °C
  • Nenáročný a dobře rostoucí druh kryptokoryny. Může být různorodě zbarvená, s listy na líci olivově až tmavě zelenými, ale i červenohnědými nebo až tmavě hnědými, na rubu s barvou zelenou, hnědavou nebo až vínově rudou. Okraje listů jsou zvlněné a zahnuté vespod. Množení je snadné pomocí výběžků. Vzrostlé exempláře sázíme do středu nádrže a ke stranám, menší ve skupinách dopředu. Druh patří mezi poměrně častěji pěstované a nabízené kryptokoryny. Uvádí se také pod neplatným názvem Cryptocoryne petchii, což je triploidní forma tohoto druhu.

Cryptocoryne crispatula var. balansae - kryptokoryna kadeřavá

  • Původ: jihovýchodní Asie (východní Indie, Thajsko, jižní Čína)
  • Čeleď: Araceae - áronovité
  • Velikost: 40-60 cm
  • Osvětlení: slabé - středně silné
  • Růst: pomalý
  • Voda: pH: 5,0-9,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 5-25 °dGH ; teplota: 20-28 °C
  • Nejčastěji pěstovaná varieta tohoto druhu. Je to nádherná kryptokoryna s dlouhými, nápadně puchýřkatými listy barvy zelené, hnědozelené a s řapíky zbarvenými do hněda až červena. Některé formy jsou charakteristické i načervenalým zbarvením listových čepelí. Množení kořenovými odnožemi je velmi pomalé, kromě toho se velmi staré a vzrostlé rostliny mohou namnožit rozdělením jejich dlouhého oddenku. V obchodech je kryptokoryna kadeřavá k sehnání bohužel jen málokdy, zpravidla pokud ji tam někdo nabídne z přebytků ze svých nádrží.

Cryptocoryne pontederiifolia - kryptokoryna modráskolistá (sumatránská)

  • Původ: jižní Asie (Sumatra)
  • Čeleď: Araceae - áronovité
  • Velikost: 10-40 cm
  • Osvětlení: slabé - středně silné
  • Růst: pomalý - středně rychlý
  • Voda: pH: 5,5-8,0 ; tvrdost: 2-12 °dKH, 2-20 °dGH ; teplota: 18-29 °C
  • Z mnoha druhů kryptokoryn se objevuje poměrně nejčastěji v nabídkách pěstíren akvarijních rostlin i v obchodech, avšak je pěstovaná vždy emerzně (ve skleníku). Tuhé emerzní listy po zasazení do akvária začnou pod vodou žloutnout, hnít a rozpadat se, přesto by však tento přechod do submerzní (ponořené) formy neměl jinak probíhat s většími ztrátami. Oválné, mírně zvlněné submerzní listy jsou svěže zelené, vespod někdy mírně načervenalé až nahnědlé. Rostliny jsou poměrně citlivé na přesazování, proto je pokud možno příliš často nepřesazujeme, neboť hrozí rozpad jejich listů. Tuto jinak nenáročnou rostlinu sázíme do skupin, vzrostlé kusy také solitérně.

Cryptocoryne undulata - kryptokoryna zvlněná

  • Původ: jižní Asie (Srí Lanka)
  • Čeleď: Araceae - áronovité
  • Velikost: 10-25 cm
  • Osvětlení: slabé - středně silné
  • Růst: pomalý - středně rychlý
  • Voda: pH: 6,0-8,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 2-25 °dGH ; teplota: 22-28 °C
  • Nenáročná a přizpůsobivá kryptokoryna, nabízená občas i pěstírnami rostlin, kde se pěstuje výhradně emerzně. Sázíme ji do písčitého substrátu, s dostatkem živin. Množí se pomocí kořenových výběžků, kdy se nové rostliny tvoří poměrně rychle, ale zpočátku dosahují menšího vzrůstu a teprve až po delší době zmohutní. Listy tohoto druhu jsou na krajích mírně zvlněné, s barvou od světle zelené až po tmavě hnědou, mnohdy s mramorovanou kresbou, na spodní straně zelené nebo hnědé, často s červeným žilkováním. Tato kryptokoryna je velmi podobná některým růstovým formám C. wendtii i druhu C. beckettii, kdy rozlišení je možné zpravidla podle toho, že postupem času staré, vzrostlé rostliny C. undulata svým oddenkem rostou ze dna nahoru kolmo vzhůru, se zřetelnými odstupy mezi internodii.

Cryptocoryne wendtii - kryptokoryna Wendtova

  • Původ: jižní Asie (Srí Lanka)
  • Čeleď: Araceae - áronovité
  • Velikost: 10-30 cm
  • Osvětlení: slabé - středně silné
  • Růst: středně rychlý
  • Voda: pH: 5,5-9,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 2-25 °dGH ; teplota: 20-30 °C
  • Oblíbená a dekorativní kryptokoryna, vhodná svou nenáročností téměř do jakékoliv nádrže. V nabídkách pěstíren akvarijních rostlin existuje od tohoto druhu mnoho různých forem a kultivarů, které se všechny bez výjimky hodí pro submerzní pěstování v akváriu. Je to odolná rostlina, bez větších nároků, množící se výběžky. Velikost, tvar listů i jejich zbarvení je u mnoha variet tohoto druhu velmi variabilní a navíc se také mění v závislosti na podmínkách při pěstování. Takže např. při silném osvětlení jsou listy na okrajích mírně zvlněné a s kratším řapíkem, při slabém světle se listy narovnávají a více vytahují. Zbarvení bývá od různých odstínů zelené až po tmavě hnědou, často i mramorované.

Cryptocoryne x willisii - kryptokoryna světlá (syn. C. lucens)

  • Původ: jižní Asie (Srí Lanka)
  • Čeleď: Araceae - áronovité
  • Velikost: 5-15 cm
  • Osvětlení: slabé - středně silné
  • Růst: pomalý
  • Voda: pH: 5,5-8,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 2-20 °dGH ; teplota: 20-30 °C
  • Jedná se o přírodní hybrid, který vznikl křížením druhů C. parva s C. walkeri nebo C. beckettii (proto označení x v názvu). Rostlina bývá nabízena pouze v emerzní formě, která dosahuje většího vzrůstu než rostliny rostoucí submerzně pod vodou. Druh nesnáší časté přesazování a jeho množení postranními výhonky je poměrně pomalé. Tato menší kryptokoryna s pevnými, tuhými listy je vhodná do popředí, k vysazování ve skupinách. Při silném osvětlení jsou rostliny malé a nízké, s rozprostřenými listy.

Echinodorus bolivianus - šípatkovec bolivijský (syn. E. austroamericanus, E. isthmicus, E. latifolius)

  • Původ: střední a jižní Amerika
  • Čeleď: Alismataceae - žabníkovité
  • Velikost: 10-15 cm
  • Osvětlení: střední - silné
  • Růst: pomalý - středně rychlý
  • Voda: pH: 5,5-7,5 ; tvrdost: 5-15 °dKH, 5-20 °dGH ; teplota: 20-28 °C
  • Velmi variabilní druh množící se postraními odnožemi. Díky svému malému vzrůstu se výborně hodí do popředí akvarijních nádrží. Pro vytvoření hustého porostu typu "trávníku" je nezbytné jemnozrnné až písčité dno včetně dostatku živin a hlavně světla. Růst je poněkud pomalejší než u triploidní formy tohoto druhu uváděné doposud jako E. quadricostatus.
    Podle nedávné revize rodu Echinodorus: Lehtonen, S. & L. Myllys. 2007. Cladistic analysis of Echinodorus (Alismataceae) - patří tento druh k rodu Helanthium, v tomto případě by měl být zde popisovaný druh uváděn pod platným názvem Helanthium bolivianum.

Echinodorus grandiflorus - šípatkovec argentinský (syn. E. argentinensis)

  • Původ: jižní Amerika (Argentina, Brazílie)
  • Čeleď: Alismataceae - žabníkovité
  • Velikost: 20-35 cm
  • Osvětlení: střední - silné
  • Růst: pomalý - středně rychlý
  • Voda: pH: 6,0-8,0 ; tvrdost: 5-15 °dKH, 5-20 °dGH ; teplota: 20-28 °C
  • Šípatkovec dorůstající střední velikosti, sází se solitérně do popředí nebo do středních částí nádrže a hodí se i do menších akvárií. Po převedení rostlin pěstovaných pěstírnami mimo vodu do ponořené submerzní formy, které bývá někdy obtížnější a problematické, je to pak jinak nenáročná rostlina. Na rozvětveném květním stonku se netvoří adventivní rostliny jako u mnoha jiných druhů rodu Echinodorus. Množení je tedy možné bud jen dělením rhizomu (oddenku) nebo pomocí semen z kvetoucích rostlin (zpravidla emerzních), což je v podmínkách domácího akvária problematické ne-li nemožné.

Echinodorus grisebachii - šípatkovec amazonský (syn. E. amazonicus)

  • Původ: jižní Amerika
  • Čeleď: Alismataceae - žabníkovité
  • Velikost: 30-50 cm
  • Osvětlení: slabé - silné
  • Růst: středně rychlý
  • Voda: pH: 5,5-9,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 4-25 °dGH ; teplota: 20-28 °C
  • Echinodorus grisebachii je polymorfní (mnohotvárný) druh a mezi jeho neplatná synonyma patří také dříve samostatně uváděný šípatkovec amazonský. Tento je vzhledově velmi podobný níže uvedenému E. bleheri, kdy rozlišovacím znakem je šířka submerzních listů, které má E. amazonicus užší, o šířce pouhých 1,5-3 cm. Šípatkovec amazonský je také charakteristický tím, že v akváriu se u něj častěji rozvíjí květenství včetně následné tvorby adventivních rostlin. Tak jako i u jiných druhů šípatkovců platí to, že se mohutné exempláře rozvíjí v případě na živiny bohatého dna, zatímco v čistě praném písku dorůstají rostliny poměrně malého vzrůstu.

Echinodorus grisebachii - šípatkovec Bleherové (syn. E. bleheri, E. bleherae)

  • Původ: jižní Amerika
  • Čeleď: Alismataceae - žabníkovité
  • Velikost: 30-60 cm
  • Osvětlení: slabé - silné
  • Růst: středně rychlý
  • Voda: pH: 5,5-9,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 4-25 °dGH ; teplota: 20-30 °C
  • Je to jeden z nejběžnějších šípatkovců, který je v akvarijních prodejnách nabízen hlavně z pěstíren v emerzní formě, která má široké listy na dlouhém řapíku. Tyto pod vodou po několika málo týdnech zežloutnou a postupně uhnijí. Současně v dobrých podmínkách a při dostatečném osvětlení ihned vyrůstají submerzní listy na krátkém řapíku, které jsou dlouze protáhlé a široké 4-8 cm. V akváriu vyhání vzácně květní lodyhu, na které se, v případě že vyroste nad hladinu, vytváří květy. Pokud ji však ponecháme pod hladinou, vytváří se v přeslenech brzy nové rostliny.

Echinodorus martii - šípatkovec Martiův (syn. E. major)

  • Původ: jižní Amerika
  • Čeleď: Alismataceae - žabníkovité
  • Velikost: 30-60 cm
  • Osvětlení: střední - silné
  • Růst: středně rychlý
  • Voda: pH: 6,0-8,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 4-25 °dGH ; teplota: 20-28 °C
  • Středně velký druh šípatkovce se submerzními listy světle zelené barvy, na okrajích mírně zvlněnými. Z pěstíren se dodává v emerzní formě s pevnými, tuhými listy. Květenství s adventivními rostlinami se vytváří často i u rostlin rostoucích v akváriu. Občas se stává, že mateřská rostlina po odkvetení a vytvoření mladých rostlin, značně zeslábne a posléze uhyne, čemuž lze zabránit včasným odstřihnutím květního stonku a nenechat tak starý exemplář příliš vysilovat tvorbou dceřiných rostlin. Množení je možné také mladými rostlinami občas vyrůstajícími z matečního oddenku (rhizomu). Jinak se jedná o bezproblémový šípatkovec, vyžadující na živiny bohaté dno a alespoň středně silné osvětlení.

Echinodorus tenellus - šípatkovec jemný

  • Původ: střední a jižní Amerika
  • Čeleď: Alismataceae - žabníkovité
  • Velikost: 5-10 cm
  • Osvětlení: střední - silné
  • Růst: středně rychlý
  • Voda: pH: 5,5-8,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 2-20 °dGH ; teplota: 19-30 °C
  • Díky svému velmi malému vzrůstu vyžaduje dno s jemnou zrnitostí. V dobrých podmínkách, zejména při dostatečně silném osvětlení, se velmi rychle množí vegetativně pomocí kořenových výběžků a vytváří husté "trávníkovité" koberce. Může se pěstovat i ve velmi malých akváriích, stejně jako dobře poslouží pro osázení předního prostoru ve větších nádržích, kde je však potom nezbytná vyšší intenzita světla. Existují dvě barevné formy tohoto druhu - světle zelená s kratšími listy anebo tmavěji zbarvená až nahnědlá s delšími listy.
    Podle nedávné revize rodu Echinodorus: Lehtonen, S. & L. Myllys. 2007. Cladistic analysis of Echinodorus (Alismataceae) - patří tento druh k rodu Helanthium, v tomto případě by měl být zde popisovaný druh uváděn pod platným názvem Helanthium tenellum.

Echinodorus uruguayensis - šípatkovec červenolistý (syn. E. osiris)

  • Původ: jižní Amerika (Brazílie)
  • Čeleď: Alismataceae - žabníkovité
  • Velikost: 30-50 cm
  • Osvětlení: střední - silné
  • Růst: středně rychlý
  • Voda: pH: 5,5-8,5 ; tvrdost: 5-15 °dKH, 5-25 °dGH ; teplota: 15-28 °C
  • Jedná se o přírodní hybrid druhu E. uruguayensis. Rostliny pěstované v akváriích nemají tendenci vytvářet plovoucí ani emerzní listy. Staré listy jsou svěže zelené, s mírně zvlněnými okraji a s nápadně světlými žilkami. Pouze mladé, nově vyrůstající listy jsou červenohnědé až červenavé. Červené zbarvení se více projevuje při intenzivnějším osvětlení, roste ale dobře i při slabším světle, kdy jsou pak i mladé listy ihned zelenavě zbarvené.

Echinodorus uruguayensis - šípatkovec uruguayský

  • Původ: jižní Amerika (Brazílie, Uruguay)
  • Čeleď: Alismataceae - žabníkovité
  • Velikost: do 50-70 cm
  • Osvětlení: střední - silné
  • Růst: středně rychlý - rychlý
  • Voda: pH: 5,0-8,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 4-20 °dGH ; teplota: 15-26 °C
  • Velmi dekorativní šípatkovec dorůstající větší velikosti. Je to rostlina nenáročná na vodu, světlo i živiny. Roste velmi dobře také ve tvrdé a zásadité vodě. Na rozdíl od některých jiných velkých druhů šípatkovců (E. berteroi, E. cordifolius, E. palaefolius, E. paniculatus, E. subalatus) nemá tendenci vyrůstat ven z vody. Avšak velmi vzrostlé exempláře mohou stínit svými početnými dlouhými listy ostatním rostlinám. Omezení jejich bujného růstu lze provést opatrným povytažením celé zasazené rostliny, díky čemuž se částečně přeruší jejich kořeny (anebo je můžeme kolem dokola seříznout ostrým nožíkem), takže nově vyrůstající listy budou dosahovat určitou dobu poněkud menších rozměrů. Množí se dělením oddenku, adventivními rostlinami nebo pomocí semen. Tvorba květenství je ale v akvarijních podmínkách poměrně vzácná.
    Od mnoha druhů šípatkovců existuje velký počet barevných a růstových forem, umělých i přírodních hybridů a kultivarů. Namátkou od posledního zde popisovaného druhu se nabízí pod neplatným názvem např. tmavě červená forma E. horemanii. Další se pojmenovávají rozličnými obchodními názvy: Echinodorus 'Apart', 'Indian Red', 'Rubin', 'Rosé', 'Ozelot', 'Ozelot Grün', 'Tricolor' atd. Mnoho dalších názvů šípatkovců, se kterými se setkáte v obchodech i v mnohé literatuře, jsou neplatná synonyma (E. africanus, E. ovalis, E. radicans, E. veronikae ad.).

Sagittaria subulata - šípatka šídlatá

  • Původ: jihovýchodní USA, jižní Amerika
  • Čeleď: Alismataceae - žabníkovité
  • Velikost: 5-50 cm
  • Osvětlení: střední - silné
  • Růst: středně rychlý
  • Voda: pH: 5,0-8,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 2-25 °dGH ; teplota: 15-28 °C
  • Šípatky jsou velmi nenáročné, dá se napsat, že až téměř nezničitelné rostliny. Množí se velmi rychle tvorbou oddenkových výběžků. Listy jsou nazad prohnuté, různé šířky i délky. Na přímém silném světle vytváří zakrslé růžice, v rozptýleném osvětlení mají i delší listy, vytahující se za světlem a sahající často až k hladině. V hustých porostech se mohou tvořit květní stonky, dlouhé až 1 metr, na konci s bílými květy. Mnohdy se šípatky s dlouhými listy zaměňují se zákrutichami, které mají listy rovné, jasně zelené, páskovité, s velmi jemnými, vlásčitými kořeny, zatímco šípatky mají na rozdíl od nich listy tužší, lukovitě prohnuté a jejich kořeny jsou silnější.

Vallisneria americana var. americana - zákruticha obrovská (syn. V. gigantea, V. neotropicalis)

  • Původ: severní a střední Amerika, jihovýchodní a východní Asie
  • Čeleď: Hydrocharitaceae - voďankovité
  • Velikost: 100-150 cm
  • Osvětlení: střední - silné
  • Růst: střední - rychlý
  • Voda: pH: 6,0-9,5 ; tvrdost: 5-15 °dKH, 10-25 °dGH ; teplota: 18-30 °C
  • Díky svému mohutnému vzrůstu s širokými, velmi dlouhými listy se hodí pouze do velkých nádrží. Množí se vytvářením dceřiných rostlin na konci šlahounů pnoucích se v substrátu. Tento druh je nenáročný na parametry vody i světlo, vyžaduje však dostatečně hluboké a výživné dno. Příliš hustá spleť velmi dlouhých listů na hladině brání pronikaní světla, proto pravidelně protrháváme staré, okrajové listy. V tvrdé vodě se někdy na silně osvětlených starších listech objevují bělavé krystalky vysráženého uhličitanu vápenatého, což je běžným projevem tzv. biogenního odvápnění - viz oxid uhličitý CO2.

Vallisneria americana var. biwaensis - zákruticha asijská (syn. V. asiatica)

  • Původ: Japonsko
  • Čeleď: Hydrocharitaceae - voďankovité
  • Velikost: 15-50 cm
  • Osvětlení: střední - silné
  • Růst: středně rychlý
  • Voda: pH: 6,0-9,0 ; tvrdost: 5-15 °dKH, 10-25 °dGH ; teplota: 22-28 °C
  • Od výše uvedeného druhu se tato varieta odlišuje užšími a mnohonásobně spirálovitě stočenými listy. Na okrajích listů jsou také pouhým okem viditelné zřetelné drobné zoubky. Nároky této velmi dekorativní zákrutichy jsou obdobné jako u jiných příslušníků tohoto rodu, kdy je vyhovující převážně středně tvrdá až tvrdá voda. Šroubovitě točité listy dorůstají jenom po hladinu nebo se na ní pokládají jen malý kousek, takže není problém se stíněním jiným rostlinám. Sázíme ji převážně k okrajům nádrže a do pozadí.

Vallisneria spiralis - zákruticha šroubovitá

  • Původ: jižní Evropa, severní Afrika a jihozápadní Asie
  • Čeleď: Hydrocharitaceae - voďankovité
  • Velikost: 40-100 cm
  • Osvětlení: střední - silné
  • Růst: střední - rychlý
  • Voda: pH: 6,0-9,0 ; tvrdost: 5-15 °dKH, 10-25 °dGH ; teplota: 15-30 °C
  • Jedna z prvních akvarijních rostlin, dodnes velmi rozšířená, obzvláště nenáročná a bezproblémová, vhodná pro začínající akvaristy. Při dostatku živin se velmi rychle rozrůstá do hustých porostů, přičemž svými dlouhými listy položenými na hladině může ubírat světlo jiným rostlinám, kterým se pak nedaří a živoří. Příliš velký počet listů nebo i celých rostlin je pak nutné často protrhávat. Listy přitom v žádném případě nestříháme a nezkracujeme nůžkami, ale odstraňujeme celé případně jen starší listy, které rozpoznáme podle žloutnoucích až uhnívajících konečků.
    Existuje také růstová forma Vallisneria spiralis "tortifolia" (V. torta, V. tortissima) s listy mnohokrát spirálovitě zatočenými, bohužel k sehnání je tato dříve velmi běžná rostlina dnes už jenom vzácněji.
    Pěstírny akvarijních rostlin nabízí různé druhy a růstové formy zákrutich jako dovoz z asijských pěstíren, u kterých pak může být přechod do prostředí našich nádrží občas problematický, a to nejen díky transportu či přechovávání ve sklenících nebo u prodejců v obchodech, ale hlavně vzhledem k odlišným pěstitelským podmínkám v místě jejich původu. Bez jakýchkoliv problémů se naopak ujmou rostliny získané jako přebytky z nádrží akvaristů.


Rostliny s olistěnými lodyhami (stonkové rostliny)

Bacopa caroliniana - bakopa karolínská

  • Původ: jih USA
  • Čeleď: Scrophulariaceae - krtičníkovité
  • Velikost: 20-50 cm
  • Osvětlení: střední - silné
  • Růst: pomalý - středně rychlý
  • Voda: pH: 5,5-8,5 ; tvrdost: 5-15 °dKH, 5-20 °dGH ; teplota: 15-26 °C
  • Vstřícné (dva naproti sobě), křižmostojné světlé zelené až hnědavé listy se při silném osvětlení vybarvují do slabě červenavého nádechu. Bakopy sázíme do skupinek, každý stonek do samostatné jamky, na dobře osvětlené a nezastíněné místo. Tato nenáročná rostlina se snadno množí řízkováním. V obchodech je nabízena vždy jako emerzní, s masitými, lesklými listy a řídce ochlupatěnou lodyhou. Charakteristickým rysem je silně aromatická vůně, která se line při rozmělnění listů i stonků.

Bacopa monnieri - bakopa drobnolistá

  • Původ: celý svět
  • Čeleď: Scrophulariaceae - krtičníkovité
  • Velikost: 10-40 cm
  • Osvětlení: střední
  • Růst: pomalý
  • Voda: pH: 6,0-8,5 ; tvrdost: 5-15 °dKH, 5-25 °dGH ; teplota: 18-28 °C
  • Velmi nenáročná rostlina, které se daří také ve tvrdé (i slabě brakické) a zásadité vodě. Z pěstíren se do obchodů dostává vždy v emerzní formě. Pod vodou se poměrně křehké stonky jen málokdy rozvětvují. Pokud však odstřihneme růstový vrchol, na zasazených zbytcích stonku vyrůstají brzy nové výhonky. Zajímavostí je, že extrakty z této rostliny se používají v medicíně pro posílení nervového systému, odstranění nespavosti, dále ke zlepšení paměti a schopnosti učit se, i jako antidepresivum.

Cabomba caroliniana - kabomba karolínská

  • Původ: jižní Amerika, jih USA
  • Čeleď: Nymphaeaceae - leknínovité
  • Velikost: 30-80 cm
  • Osvětlení: silné
  • Růst: rychlý
  • Voda: pH: 5,0-7,5 ; tvrdost: 2-10 °dKH, 4-15 °dGH ; teplota: 20-26 °C
  • Krásná, velmi jemná, výhradně vodní rostlina, s křehkými, snadno lámavými listy. Při slabší intenzitě osvětlení se stonek mezi listy prodlužuje a vytváří dlouhé mezery (internodia). Při silném světle a hlavně těsně pod hladinou rostou jednotlivá listová patra podstatně hustěji, stonky jsou pak mohutnější a také se více větví. Druh nesnáší časté zaštipování a přesazování. Kabombám se nedaří ve velmi tvrdé a příliš zásadité vodě.

Ceratophyllum demersum - růžkatec ponořený

  • Původ: celý svět
  • Čeleď: Ceratophyllaceae - růžkatcovité
  • Velikost: 10-80 cm
  • Osvětlení: slabé - silné
  • Růst: velmi rychlý
  • Voda: pH: 6,0-9,0 ; tvrdost: 5-15 °dKH, 5-25 °dGH ; teplota: 5-28 °C
  • Typická vodní rostlina, u které zcela chybí kořeny. Může se volně vznášet ve vodním sloupci a pod hladinou, kde se rozvětvuje do hustých, neproniknutelných houštin, anebo se dá přichytit a upevnit vícero stonků i do dna. Množí se velmi rychle postranními výhonky, kdy za 7-10 dnů dokáže v optimálních podmínkách až zdvojnásobit svoji velikost. Růst je tedy nezbytné pravidelně omezovat, jinak přistíní ostatní rostliny v akváriu. Vidličnatě dělené listy i stonky jsou sice tuhé, ale velmi křehké a lámavé. Je to snadno pěstovatelná, velmi nenáročná rostlina, která je vynikajícím konkurentem vůči řasám při nadbytku živin ve vodě. Na stoncích v úžlabí listů se objevují často také drobné bělavé, kulovité květy.

Didiplis diandra - kalužník dvojmužný

  • Původ: jih severní Ameriky
  • Čeleď: Lythraceae - kyprejovité
  • Velikost: 15-40 cm
  • Osvětlení: silné - velmi silné
  • Růst: středně rychlý
  • Voda: pH: 5,5-7,5 ; tvrdost: 2-12 °dKH, 2-15 °dGH ; teplota: 15-26 °C
  • Úzké, světle zelené, křehké listy jsou vstřícné, křižmostojné a rostou velmi hustě, takže rostlina připomíná jakoby smrkovou větvičku. V akváriu sázíme kalužník do nepříliš hustých skupin na intenzivně osvětlená místa, nejlépe každý stonek samostatně. Roste poměrně pomalu, množí se zakořeňováním jednotlivých řízků (odříznutých částí lodyh, stonků). Pro rychlé zakořenění je nejvhodnější jemný písek s dostatkem živin. Při dostatečně intenzivním světle se listy v růstových vrcholech zbarvují do červena a dokonce i pod vodou se tvoří drobné, načervenalé až hnědavé květy.

Egeria densa - douška hustolistá

  • Původ: celý svět, původně jižní Amerika
  • Čeleď: Hydrocharitaceae - voďankovité
  • Velikost: 30-100 cm
  • Osvětlení: střední - velmi silné
  • Růst: rychlý
  • Voda: pH: 5,5-10,0 ; tvrdost: 5-15 °dKH, 8-25 °dGH ; teplota: 5-26 °C
  • Jedna z nejméně náročných rostlin, vhodná pro začátečníky a do nově založených nádrží. Dokáže dobře růst i ve velmi tvrdé a alkalické vodě, kterou díky odčerpávání vápenatých solí částečně změkčuje (projevuje se to nejvíce při silném osvětlení vysrážením bělavého povlaku na listech - viz biogenní odvápnění). Douška není vhodná pro trvalé pěstování při vyšších teplotách vody, zato se hodí do studenovodních akvárií. Dá se pěstovat zakořeněná i jako volně plovoucí, kdy však také vyhání ze stonku dlouhé jednoduché kořeny, kterými se přichycuje do dna. Množíme ji bočními výhonky a dělením rozvětvených dlouhých stonků.

Egeria najas - douška řečankovitá

  • Původ: jižní Amerika (Paraguay)
  • Čeleď: Hydrocharitaceae - voďankovité
  • Velikost: 30-80 cm
  • Osvětlení: střední - velmi silné
  • Růst: rychlý
  • Voda: pH: 5,0-9,0 ; tvrdost: 5-15 °dKH, 5-25 °dGH ; teplota: 15-28 °C
  • Stejně jako u předchozího druhu se jedná o bezproblémovou a nenáročnou rostlinu, na rozdíl od E. densa však lépe roste i ve vodě s vyšší teplotou. Světle i tmavě zelené listy jsou úzké, se zřetelnými jemně ozubenými okraji. Celá rostlina je poměrně křehká a snadno se láme. Množí se větvením stonků a jejich řízkováním. Při zakořenění je růst podstatně rychlejší než pokud se pěstuje jen jako volně plovoucí.

Hemianthus micranthemoides - polokvětka drobná (syn. Micranthemum micranthemoides)

  • Původ:severní Amerika (východní pobřeží)
  • Čeleď: Scrophulariaceae - krtičníkovité
  • Velikost: 10-40 cm
  • Osvětlení: střední - velmi silné
  • Růst: rychlý
  • Voda: pH: 5,5-7,5 ; tvrdost: 2-12 °dKH, 2-20 °dGH ; teplota: 15-28 °C
  • Křehká drobnolistá rostlina rostoucí pod vodou i mimo vodu. Při emerzním pěstování vytváří nízký a hustý koberec s plazivými lodyhami. Pod vodou vyžaduje dostatek světla a i tak vyrůstá rychle do výšky. Pokud ji chceme zasadit do popředí nádrže, je pro vytvoření nízkého porostu nezbytné velmi časté zastřihávání. Odstřižené růstové vrcholky pak sázíme vedle sebe do jamek po několika kusech. Vhodné je také zastrkávání pomocí pinzety a vzhledem ke snadné lámavosti stonků se doporučuje dno z jemného písku.

Heteranthera zosterifolia - kosokvět úzkolistý

  • Původ: jižní Amerika
  • Čeleď: Pontederiaceae - modráskovité
  • Velikost: 30-50 cm
  • Osvětlení: silné - velmi silné
  • Růst: střední - rychlý
  • Voda: pH: 5,5-7,5 ; tvrdost: 3-15 °dKH, 5-20 °dGH ; teplota: 20-27 °C
  • Středně velká, jemná a křehká stonková rostlina, se světle zelenými dlouze čárkovitými listy. Je to obojživelná rostlina, kdy mimo vodu roste jako plazivá, zatímco pod vodou směřují lodyhy kolmo k hladině. Při zastřihávání růstových vrcholů se stonky intenzivně větví. Podmínkou pro zdárně pěstování je zajištění dostatečně silného osvětlení.

Hygrophila corymbosa - mokřanka vzpřímená (syn. H. lacustris, H. siamensis, H. angustifolia)

  • Původ: jihovýchodní Asie (Indie, Malajsie)
  • Čeleď: Acanthaceae - paznehtíkovité
  • Velikost: 30-60 cm
  • Osvětlení: střední - velmi silné
  • Růst: rychlý
  • Voda: pH: 5,5-8,5 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 5-25 °dGH ; teplota: 20-28 °C
  • Variabilní bahenní rostlina s několika růstovými formami (širokolistá, úzkolistá, aj.). Listy jsou mohutné, barvy svěže zelené i nahnědlé, ztlustlá lodyha je slabě nahnědlá. Množí se řízkováním stonků, ze kterých se při stříhání uvolňuje výrazná vůně. Je to nenáročná rostlina, které se dobře daří i v silně proudící, tvrdé a zásadité vodě.
    U rostlin rodu Hygrophila se objevují nejrůznější formy s různě širokými a zbarvenými listy, nabízené v obchodech pod rozličnými názvy. Variety s načervenale zbarvenými listy jsou přitom mnohem náročnější na dostatek světla a udržet je při trvalém pěstování pod vodou se často nedaří ani v ideálních podmínkách.

Hygrophila difformis - mokřanka trojkvětá

  • Původ: jižní Asie (Indie)
  • Čeleď: Acanthaceae - paznehtíkovité
  • Velikost: 20-50 cm
  • Osvětlení: střední - velmi silné
  • Růst: rychlý
  • Voda: pH: 5,0-8,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 2-25 °dGH ; teplota: 22-30 °C
  • Jedna z nejkrásnějších akvarijních rostlin, jejíž mohutné svěže zelené listy jsou při dostatku světla zpeřené, hluboce vykrajované, při slabším světle jsou menší a jen slabě zpeřené. Celkově je tato dekorativní rostlina velice nenáročná a bujně rostoucí. Množí se zakořeňováním částí lodyh, bočními výhonky, a také se vytváří adventivní rostliny na plovoucích listech. Z pěstíren se nabízí většinou jako submerzní, dovoz z Asie. Emerzní forma ze skleníků má listy okrouhlé a jemně ochlupené i s lodyhou.

Hygrophila polysperma - mokřanka mnohosemenná

  • Původ: jižní Asie (Indie)
  • Čeleď: Acanthaceae - paznehtíkovité
  • Velikost: 20-40 cm
  • Osvětlení: střední - silné
  • Růst: rychlý
  • Voda: pH: 5,0-8,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 5-25 °dGH ; teplota: 18-30 °C
  • Mokřanka dorůstající střední velikosti, rychle rostoucí a tolerující téměř jakékoliv pěstitelské podmínky. Z pěstíren je nabízena vždy jako emerzní a pro přizpůsobení se akvarijním podmínkám vyžaduje dostatečnou intenzitu světla. Množí se řízkováním, kdy se po zaštipování horních částí stonků silně větví. Jako další mokřanky je i tento druh mimořádně vhodný pro osazování čerstvě založených nádrží.

Limnophila sessiliflora - bahnatka bezstopečná

  • Původ: Asie
  • Čeleď: Scrophulariaceae - krtičníkovité
  • Velikost: 30-70 cm
  • Osvětlení: silné - velmi silné
  • Růst: rychlý
  • Voda: pH: 5,5-8,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 4-25 °dGH ; teplota: 22-30 °C
  • Nejčastěji pěstovaná a zároveň také nejméně náročná bahnatka, která prospívá i v silněji proudící, tvrdé a zásadité vodě. Vyžaduje dostatek světla, nezastíněné místo, za což se nám odmění rychlým růstem. Růstové vrcholy se zbarvují na silném světle do mírně nahnědlých až načervenalých odstínů. Na hladině se vinoucí stonky se ochotně větví, u velmi dlouhých lodyh pak spodní část ztrácí olistění. V akváriu se množí vegetativně, řízkováním. Při submerzním pěstování jsou vzhledově velmi podobné i další druhy: Limnophila indicaL. heterophylla. Přesné druhové zařazení je možné pouze podle emerzních výhonků a květů.

Ludwigia repens - zakucelka plazivá

  • Původ: jih USA, Mexiko
  • Čeleď: Oenotheraceae - pupalkovité
  • Velikost: 20-50 cm
  • Osvětlení: střední - silné
  • Růst: střední - rychlý
  • Voda: pH: 5,5-8,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 2-20 °dGH ; teplota: 15-26 °C
  • Od tohoto druhu se pěstuje několik růstových forem, které se odlišují tvarem i zbarvením listů, od olivově zelené až po načervenalou. Je to bezproblémová rostlina, daří se jí při středně silném osvětlení, v měkké i tvrdé vodě a při nepříliš vysokých teplotách. Formy s červenavě zbarvenými listy ovšem vyžadují intenzivnější světlo. Vytváří bohatě se větvící boční výhonky, takže se snadno množí zastřiháváním. Tato bahenní rostlina je z pěstíren dodávána v emerzní formě a často jsou nabízeni i mezidruhoví kříženci (Ludwigia repens x L. arcuata, Ludwigia palustris x L. repens)

Myriophyllum pinnatum - stolístek zpeřený (syn. M. scabratum, M. hippuroides)

  • Původ: severní Amerika (východní pobřeží)
  • Čeleď: Halorhagaceae - zrnulovité
  • Velikost: 30-60 cm
  • Osvětlení: střední - velmi silné
  • Růst: střední - rychlý
  • Voda: pH: 5,5-9,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 5-25 °dGH ; teplota: 5-25 °C
  • Stolístky jsou překrásné jemnolisté stonkové rostliny, které se díky svým dlouhým stonkům výborně hodí pro osazování prostoru u bočních a zadních stěn akvarijních nádrží. Vyžadují ale dobře prosvětlené a nezastíněné místa. Množíme je vegetativně, protrháváním a zaštipováním jednotlivých stonků. Stolístek zpeřený je nenáročnou rostlinou, avšak nedaří se mu při trvale vysoké teplotě vody.
    Z dalších druhů tohoto rodu se v obchodech nabízí stolístek vodní Myriophyllum aquaticum, který snadno vyrůstá až nad hladinu a je vhodný i pro paludária či terária. Dále je velmi atraktivní, avšak poměrně náročný M. mattogrossense nebo červeně zbarvený M. tuberculatum. Oba tyto stolístky vyžadují spíše měkkou, kyselou vodu s dostatkem světla i živin, avšak daří se jim i při vyšších teplotách (až 28°C).

Najas guadalupensis - řečanka guadalupská

  • Původ: Amerika
  • Čeleď: Najadaceae - řečankovité
  • Velikost: 10-60 cm
  • Osvětlení: slabé - silné
  • Růst: středně rychlý
  • Voda: pH: 6,0-9,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 5-25 °dGH ; teplota: 18-30 °C
  • Nenáročná a velmi rychle rostoucí křehká rostlina, která se může nechat volně vznášet ve vodním sloupci, anebo se dá pěstovat i zakořeněná ve dně, kde se ukotvuje pomocí jednoduchých kořenů. Stonky řečanek jsou velmi snadno lámavé a z každého úlomku pak vyroste nová rostlina. Neproniknutelné spleti těchto rostlin jsou vynikající pro úkryt drobného rybího potěru nebo do vytíracích nádrží jako třecí substrát. Dříve byla řečanka velmi běžná akvarijní rostlina, patřící mezi tzv. "plevele" v nádržích. Dnes je bohužel v prodejnách velkou vzácností a pěstírny vodních rostlin ji vůbec nenabízejí.
    Velmi podobná je také řečanka indická Najas indica, která má na okrajích jednotlivých lístků zřetelně viditelné zoubky. Zatímco u řečanky N. guadalupensis je ozubení na okrajích listů pouhým okem či na fotkách nepostřehnutelné a zoubky jdou vidět pouze při zvětšení např. lupou nebo pod mikroskopem. N. guadelupensis je také charakteristická mírně načervenalým až hnědavým zbarvení při silném osvětlení.

Rotala rotundifolia - kolovka indická

  • Původ: jihovýchodní Asie
  • Čeleď: Lythraceae - kyprejovité
  • Velikost: 20-60 cm
  • Osvětlení: střední - silné
  • Růst: středně rychlý
  • Voda: pH: 5,0-8,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 2-20 °dGH ; teplota: 18-30 °C
  • Snadno pěstovatelná, přizpůsobivá, velmi dekorativní rostlina. Z pěstíren se dostává do prodeje vždy v emerzní formě, kdy jsou její listy okrouhlé a bezřapíkaté, zatímco po zasazení do akvária vyrůstají pod vodou úzké a čárkovité submerzní listy. Intenzita načervenalého zbarvení listů je závislá na silném osvětlení. Množení je bezproblémové díky řízkování, kdy se po odstřihnutí růstových vrcholků stonky dále hustě větví.


Ostatní rostliny (kapradiny, mechy, plovoucí rostliny)

Ceratopteris thalictroides - rohatec žluťuchovitý (syn. C. siliquosa)

  • Původ: tropické oblasti celého světa
  • Čeleď: Ceratopteridaceae - rohatcovité
  • Velikost: 15-50 cm
  • Osvětlení: střední - velmi silné
  • Růst: rychlý
  • Voda: pH: 5,0-9,0 ; tvrdost: 5-15 °dKH, 5-25 °dGH ; teplota: 20-28 °C
  • Nenáročná a rychle rostoucí rostlina patřící mezi kapradiny. Je velmi ozdobná a někdy je laiky díky svým jemně zpeřeným listům přirovnávána k mrkvi. Rohatec pěstujeme v akváriu buď zasazený nepříliš hluboko do dna, kdy musí kořenová hlava vyčnívat kousek nade dnem, anebo jej můžeme ponechat růst jako volně plovoucí na vodní hladině. Množí se dceřinými rostlinami z pupenů na okrajích listů. Staré listy se poměrně brzy rozpadají na drobné úlomky, takže postačí udržovat rostliny klidně jen s pouhými 3 až 4 nejmladšími listy.
    Nabízí se také další druhy: plovoucí rohatec křídlatý C. pteridoides nebo širokolistý rohatec rohatý C. cornuta.

Cladophora aegagrophila - řasa (řasová koule)

  • Původ: východní Evropa, Asie
  • Čeleď: Cladophorophyceae - žabovlasovité
  • Velikost: průměr až 20 cm
  • Osvětlení: velmi slabé - silné
  • Růst: velmi pomalý
  • Voda: pH: 6,0-9,0 ; tvrdost: 5-15 °dKH, 5-25 °dGH ; teplota: 10-26 °C
  • Novinka několika posledních let prodávaná v obchodech také pod názvem "řasokoule". Jedná se o druh řasy, která se rozrůstá velmi pomalu a drží se v kompaktní kouli. Tvrzení obchodníků, že "čistí a filtruje vodu", je vzhledem k velmi pomalému růstu dosti zavádějící, neboť stejný účel splní mnohem lépe jakákoliv jiná a hlavně rychle rostoucí rostlina. Své maximální velikosti dosahují tyto řasové koule až po mnoha letech (10-15 let!). Tato řasa dokáže prosperovat i při velmi slabém světle. Nehodí se do vody s trvale vysokou teplotou. Množení je možné díky rozpadu nebo dělením jednotlivých koulí.

Lemna minor - okřehek menší

  • Původ: celý svět
  • Čeleď: Lemnaceae - okřehkovité
  • Velikost: do 5 mm
  • Osvětlení: slabé - silné
  • Růst: rychlý
  • Voda: pH: 4,5-9,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 2-25 °dGH ; teplota: 0-32 °C
  • Patří mezi nejmenší jednoděložné rostliny, kdy samotné tělo je tvořeno jednoduchým zeleným plochým článkem s kořínkem. Tato drobná plovoucí rostlina se množí velmi rychle vegetativním způsobem, díky čemuž se stává plevelem na hladinách venkovních přirozených vod i v akváriích. Růst okřehku je nutné pravidelně omezovat sbíráním a vylovováním, jinak je celý povrch hladiny brzy pokrytý souvislým porostem, který značně brání prostupu světla do nižších partií vodního sloupce. Dobře však poslouží jako výborný zdroj přirozeného rostlinného krmiva pro některé druhy ryb.

Limnobium laevigatum - voďankovec vzplývavý

  • Původ: střední a jižní Amerika
  • Čeleď: Hydrocharitaceae - voďankovité
  • Velikost: listová růžice 5-15 cm, průměr listů 2-5 cm, délka kořenů až 30 cm
  • Osvětlení: střední - silné
  • Růst: středně rychlý - rychlý
  • Voda: pH: 5,0-8,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 2-20 °dGH ; teplota: 15-32 °C
  • Nenáročná plovoucí rostlina s jasně zelenými okrouhlými listy, které jsou tvořeny houbovitým, vzdušným pletivem umožňujícím udržet se na povrchu vodní hladiny. Svými dlouhými a jemně ochlupenými kořínky výborně poslouží jako úkryt pro potěr mnoha druhů ryb. Množí se dělením, kdy na rychle se tvořících křehkých výběžcích vyrůstají mladé rostlinky. Jako i další plovoucí rostliny pomáhá předcházet růstu řas, a to jednak díky zastínění části akváriu, tak také díky využití živin ve vodě. V akváriích může vzácně docházet i ke tvorbě květů. V obchodech je bohužel k sehnání jen výjimečně.
    Příbuzný, původem severoamerický druh, Limnobium spongia snáší teploty pouze do 25 °C a odlišuje se více zašpičatělými a srdčitými listy.

Microsorum pteropus - hnědovka křídlatá

  • Původ: jihovýchodní Asie
  • Čeleď: Polypodiaceae - osladičovité
  • Velikost: 20-30 cm
  • Osvětlení: slabé - střední
  • Růst: pomalý
  • Voda: pH: 5,0-8,0 ; tvrdost: 2-12 °dKH, 2-20 °dGH ; teplota: 20-28 °C
  • Tato kapradina je velmi nenáročná a odolná, kdy se díky svým tuhým listům hodí i do akvárií s rybami poškozujícími jiné rostliny (cichlidy). Hnědovky nesázíme do dna, ale přivazujeme či jinak připevňujeme ke kořenům nebo kamenům, kde se po čase přichytí svým plazivým oddenkem. Nově vyrůstající listy jsou nejdříve krátce spirálovitě svinuté, barvy jasně zelené. Na starých listech, vzácně i se třemi laloky (úkrojky), se objevují tmavě hnědé až černé, různě velké skvrny. Množí se dělením dlouhých oddenků (rhizomů), ale i dceřinými rostlinkami vytvářejícími se na kořenech nebo na okrajích starších listů. Je nabízeno také několik dekorativních růstových forem (úzkolistá, s více či méně zpeřenými listy, zvlněná).

Riccia fluitans - trhutka plovoucí

  • Původ: celý svět
  • Čeleď: Ricciaceae - trhutkovité
  • Osvětlení: slabé - silné
  • Růst: středně rychlý
  • Voda: pH: 5,0-8,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 2-20 °dGH ; teplota: 10-30 °C
  • Plovoucí rostlina patřící mezi játrovky, což jsou, stejně jako mechy a kapradiny, rostliny nevytvářející květy ani semena, jejichž rozmnožování probíhá výtrusy a sporami. V akváriích se však množí zásadně vegetativně. Trhutka vytváří na hladině husté plovoucí polštáře vidličnatě větvených a vzájemně prorostlých jednotlivých stélek. Při rychlém růstu je nutné plovoucí trsy regulovat protrháváním, aby nedocházelo k přistínění rostlin rostoucích u dna. Může se pěstovat i jako uměle přichycená ke kořenům, kamenům (tenkou síťkou, vlascem apod.), což působí velmi ozdobně, avšak po čase vyplave zpět na hladinu, takže je nutné trsy opakovaně přivazovat.

Salvinia natans - nepukalka vzplývající

  • Původ: Asie, jižní Evropa
  • Čeleď: Salviniaceae - nepukalkovité
  • Velikost: 5-15 mm
  • Osvětlení: silné - velmi silné
  • Růst: rychlý
  • Voda: pH: 5,5-9,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 4-20 °dGH ; teplota: 15-28 °C
  • Plovoucí rostlina patřící mezi kapradiny. Dva plovoucí listy s jemnými chloupky na povrchu rostou na krátkých řapících, zatímco spodní třetí list je přeměněn na zdánlivý kořen. Množení je rychlé pomocí výběžků pouze při dostatku živin i světla. Nepukalky jsou velmi dobrým přirozeným indikátorem nedostatku živin ve vodě. Pokud se jejich růst zpomalí a nově vyrůstající listy jsou světle vybledlé, je možné začít vodu uměle přihnojovat kapalným hnojivem. Hustá spleť jemných kořínků pod hladinou slouží jako přirozený úkryt pro drobný rybí potěr, pro výtěr ryb i pro stavbu pěnových hnízd labyrintek.

Vesicularia dubyana - jávský mech, měchýřka jávská

  • Původ: jihovýchodní Asie
  • Čeleď: Hypnaceae - rokytovité
  • Velikost: lístky 1-2 mm, lodyhy 1-15 cm
  • Osvětlení: slabé - střední
  • Růst: pomalý
  • Voda: pH: 5,0-9,0 ; tvrdost: 2-15 °dKH, 2-25 °dGH ; teplota: 15-30 °C
  • Mechorost s jemnými stonky, bohatě větvenými, vytvářející husté polštáře. Přichycuje se pevně k podkladu, na dřevo, kameny i na štěrkové dno. Je to naprosto nenáročná a odolná rostlina, nenahraditelná pro výtěr ryb i pro úkryt drobného potěru. Množení je vegetativní, protrháváním trsů. Roste poměrně pomalu, avšak vytrvale. Při velmi slabém světle jsou stonky tmavě zelené a vytáhlé, na prosvětleném místě budou svěže zelené a hustější. V nově založených akváriích je mech snadno náchylný k zařasení. Tehdy jej postačí ponechat bez drastických zásahů v klidu, kdy po čase řasy samovolně ustoupí a mech se pozvolna rozroste do dekorativního porostu.


Nevhodné druhy rostlin

V mnoha akvarijních obchodech i pěstírnách jsou často nabízeny jako akvarijní rostliny i takové druhy, které nejsou typickými vodními rostlinami, ale jedná se o bahenní či vlhkomilné rostliny, které jsou sice schopny určitou dobu vydržet nepřetržité ponoření pod vodou, ale pro trvalé pěstování v akváriu se nehodí!

Proč jsou přesto tyto druhy nabízeny? Je to především "výhodný byznys" pro pěstírny i obchodníky, kdy neznalý zákazník koupící si takovou rostlinu, která mu po čase odejde, je posléze donucen si pořídit další a další "kytky", takže producenti i prodejci mají zajištěn trvalý odbyt i zisk z těchto výpěstků. Při dotazech v obchodech pak bývá špatný růst rostlin zdůvodňován nevhodným osvětlením, nedostatečným hnojením apod. Neznalý zákazník je přesvědčován ke koupi "speciálních" zářivek pro rostliny (předražených a neúčinných), nejrůznějších hnojiv a přípravků i sytičů CO2 atd. Pěstírny zase zdůvodňují nabízení těchto rostlin pro akvaristy např. tím, že jsou prý "žádané" pro své poutavé zbarvení či vzhled (mnohé typicky vodní rostliny jsou však vzhledově atraktivnější), odolnost při přepravě (výhoda při nešetrné manipulaci při prodeji v obchodě) a další nesmysly. Málokterý, zejména začínající, akvarista ale rozezná takovéto nabízené druhy, které v prodejnách nejsou často ani označeny názvem a mnozí prodavači jsou jen vedeni snahou nabízené zboží za každou cenu prodat, takže doporučí cokoliv. V níže uvedeném přehledu proto najdete odkazy na fotografie některých druhů, které se nejčastěji objevují v nabídce mezi akvarijními rostlinami a v lepším případě jsou nenápadně označeny jako "terarijní" rostliny.

Odkazy na fotografie jsou použity ze stránek firem AQUA-DAHO, Agroholding, Rataj, Tropica. Pouze pěstírna vodních a bahenních rostlin V. Hořánek & P. Gabriel na svém webu důsledně rozlišuje vodní a bahenní rostliny a upozorňuje na nevhodnost pěstování těchto rostlin v akváriu - viz jejich katalog.

Acorus
Aglaonema
Alternanthera
Caladium
Cardamine
Chlorophythum
Cyperus
Dracaena
Fittonia
Gymnocoronis
Hemigraphis
Houttuynia
Hygrophila sp. red
Justicia
Ophiopogon
Polygonum
Selaginela
Spatiphyllum
Syngonium
a mnohé další...



www.akvarijni.cz © 2002- - Martin Vajbar - Všechna práva vyhrazena.
e-mail info@akvarijni.cz

nahoru