Hrotočelec indický - Mastacembelus pancalus


Patří mezi nejčastěji chované zástupce čeledi Mastacembelidae. Původně pochází z přední Indie. Má tělo úhořovitého tvaru, které je ze stran zploštělé. Na hlavě je rypec, který je prodloužen do malého chobotu, na jehož konci jsou krátké výběžky. Jsou to trubicovitě prodloužené přední čichové otvory. Jejich poměrně dost velké skřele jsou zcela zakryty kůží. Žaberní otvory jsou tvořeny jen malými otvůrky. Ploutev hřbetní a řitní přechází v ploutev ocasní a tvoří dohromady tělní lem. Před ploutví hřbetní je několik volných trnů. Před řitním ploutevním lemem jsou tři trny.

Prsní ploutve jsou umístěny v poloze hrdelní. Základním zbarvením je žlutohnědý podklad, na kterém je velký počet žlutých teček. Souběžně s postranní čárou se táhne světlejší pruh. Břicho je špinavě žluté až bílé, s příčnými tmavými pruhy, které přecházejí na boky. Samičky jsou na rozdíl od samečků plnější. Jejich břicho má světlejší zbarvení. Urogenitální papila je u samiček delší než u samců. Ryby dosahují maximální délky 20 cm.

Přes den jsou tyto rybky schované v úkrytech nebo jsou zahrabány na dně v písku a obvykle jim vyčnívají jen oblasti hlavy s rypci a očima. Musíme proto dávat pozor na kořenující vodní rostliny, které mohou vyrýt ze dna. Pokud na dno z nějakého důvodu nedáme písek, lze jim jej nahradit větším počtem úkrytů ve formě novodurových trubek. Vyhovuje jim teplota v rozmezí 22 až 24°C. Nejsou zvlášť nároční na chemické hodnoty vody, nesnáší pouze větší výkyvy pH. Vodu jim často vyměňujeme. Krmíme je pouze živou potravou a to larvami pakomárů a nitěnkami. U dospělců pak obohacujeme potravu žížalami.

Nejsou příliš aktivní, s výjimkou krátkých časových úseků, kdy spolu svádí v okolí úkrytů souboje, při kterých se koušou do ocasu a vzájemně se pošťuchují. Podobně se chovají i při zásnubních hrách. Plavou však při tom po celé nádrži. Ke tření jsou stimulováni výměnou vody a mírným zvýšením teploty. Sameček doprovází samičku, tiskne se k jejímu tělu, oba dva se otáčí v půlkruhu a zároveň se tisknou k písku na dně. V tomto okamžiku dochází k uvolnění jiker i spermií. Ke tření dochází obvykle za šera, častěji v brzkých ranních hodinách. Tento děj se několikrát opakuje na různých místech dna. Tření může trvat i několik hodin.

Jikry mají oranžovou barvu a jejich velikost je si 1,2 mm (průměr). Jikry nelepí, tj. nejsou přichyceny na podklad, jsou na něm pouze volně položeny. Z jednoho tření můžeme získat několik stovek jiker (300 - 1000). Jikry po vytření přemístíme do větší elementky s polotvrdou neutrální vodou, o teplotě 26 °C. Přidáme dezinfekční roztok Trypaflavinu a intenzivně vzduchujeme. Do nádržky umístíme i několik akvarijních rostlin - např. Ceratopteris.

Za tři dny se obvykle líhne potěr, který se prvních několik dní přidržuje listů rostlin nebo stěn nádrže. Poté se rozplavává, ale vždy se pohybuje jenom u dna nebo v blízkosti možných úkrytů, kterými mohou být rostliny apod. V této době také začínají přijímat buchanky a mikry (Panagrillus silusiae). S přibývajícím věkem jsou velice žraví.

Potěr má protáhlý tvar a má na sobě několik příčných tmavých pruhů. Jejich tělo postupně nabývá tmavší zbarvení. Při velikosti kolem dvou centimetrů začínáme rozeznávat tvořící se rypec. Po několika dnech dokážou zvládnout i středně velkou koretru nebo larvu pakomára. Další vhodnou potravou je grindal (Enchytraeus buchholzi), podávat můžeme i sekané nitěnky. Rostou velice rychle. Pokud jim zajistíme vhodnou potravu, dosahují po několika týdnech prodejní velikosti.

Štěpán Hós
Akvárium Terárium 2/1988 (upraveno)

 zpět


www.akvarijni.cz © 2002- - Martin Vajbar - Všechna práva vyhrazena.
e-mail info@akvarijni.cz