Čichavec zakrslý - Colisa lalia


Zeměpisná oblast výskytu čichavce zakrslého z čeledi Belontiidae je Indie, především Bengálsko a Asam. Rybka se už sice aklimatizovala v podmínkách akvárií, ale přesto se stává často terčem nemocí. Nelze tedy říci, že se spokojí i s vodou nižších kvalit, jak se často uvádí u jiných labyrintek.

Chemismus vody pro odrostlé ryby však není rozhodující, nedosahuje-li extrémních hodnot. Pro vývin jiker je však vhodnější voda měkčí, (dříve byla vhodná tvrdost vody kolem 5 °N) dnes stačí okolo 10 °N mírně kyselé reakce pH 6,8 - 6,9. Teplota vody by se měla pohybovat mezi 24 - 28°C. Pokud chceme C. lalia odchovat, bezpodmínečně musíme zajistit dostatek pestré živé potravy (buchanky, perloočky, nitěnky, larvy hmyzu). Živé krmení nám všeobecně u všech chovanců akvárií výrazně ovlivní velikost, vybarvení, zdravotní stav a v neposlední řadě i chuť ke tření.

Před samotným třecím aktem vystaví sameček C. lalia robustní pěnové hnízdo, v němž bublinky slouží jako tmelící materiál, kterým jsou k sobě spojeny úlomky rostlin, v nouzi i silonová vlákna, jako nejvhodnější se však jeví drobné plovoucí rostliny (Riccia apod.). Stavba je asi 3 - 5 cm vysoká a 10 cm široká, proložená bublinkami. Samičky nebudou jevit o tření zájem, pokud bude sloupec vodní hladiny příliš vysoký, při výšce 1m je ochota samiček o vytření prakticky nulová. Takže pro chov i odchov čichavce zakrslého vyhovuje nejlépe mělká nádrž, hustě zarostlá, s částečným dopadem slunečního světla.

Zde si samečkové obsadí určitá teritoria, jež téměř neopouštějí. Skromněji zbarvené samičky, pak společně proplouvají nádrží a čekají, až nastane jejich čas. Velikost zabraného území je závislá na členitosti nádrže, hustotě porostu a počtu vysazených párů. Samci nevyhledávají vzájemné souboje, a pokud přece jen dojde ke snaze některého z nich teritorium rozšířit, jsou půtky docela neškodné. Impuls ke tření dává samice dloubnutím do samečkova těla, pokud je samec spokojen s hnízdem přijímá dvoření samice prohnutím těla.

Někdy během stavby hnízda sameček na samičku doráží a pronásleduje ji, ale pokud má samička možnost vyhledat úkryt, nic se nemůže stát. Při samotném tření sameček těsně obejme samičku a v tomto objetí se rybky otočí bříškem k hladině, kde současně vypustí své pohlavní produkty. Drobné průhledné jikry jsou lehčí než voda a stoupají k hladině, kde je sameček posbírá a pečlivě uloží do pěnového hnízda. Po nakladení jiker samec hlídá hnízdo.

Mladí čichavci se třetí den rozplavou a vyžadují velmi jemnou prachovou živou potravu (nejlépe vířníci Rotatoria, pouze nouzově nálevníky, po nichž často dochází k úhynu). Asi po 4 týdnech dochází k vytvoření labyrintu, a pak je nezbytné snížit sloupec vody asi na 15 cm, i když tuto úpravu je vhodné udělat hned po rozplavání. V tomto období musíme dbát, aby potrava malých čichavců nebyla příliš velká, jinak může dojít k udušení příliš velikými sousty. Dále musíme nádrž pečlivě přikrývat, protože chladný vzduch by způsobil zanícení labyrintu a následné udušení mladých čichavců. Pokud se vyvarujeme těchto chyb, pak další odchov je už snadný.

Pavel Gabriel
Akvárium Terárium 3/1989 (upraveno)

 zpět


www.akvarijni.cz © 2002- - Martin Vajbar - Všechna práva vyhrazena.
e-mail info@akvarijni.cz