Danio zlaté - Danio frankei


Kdo jsi a odkud pocházíš, krásná neznámá, popsaná Meinkenem v roce 1963 jako Brachydanio frankei a chovateli označovaná jednou jako danio zlaté, jindy jako danio leopardí? Jsi kříženec, mutant, či skutečně nový rybí druh? Tato základní otázka po léta nedá spát mnohým akvaristům, je diskutována v odborné veřejnosti a mnoho papíru na toto téma bylo popsáno. Avšak dosud bezvýsledně.

Pražský akvarista Hrdle tvrdil, že prvé danio zlaté získal křížením Aphyocharax anisitsi s Danio rerio. Verdan, pracovník tehdejší akvaristické pěstírny v Braníku, si naopak zřetelně pamatoval, že prvé rybky vznikly právě u něho při chovu D. rerio, přičemž se vyskytli zároveň jedinci s podivnou formou ocasní ploutve, kteří měli údajně podle jeho slov "trojité ocasy jako letadlo". A do třetice, tehdejší vedoucí téže pěstírny J. Táborský, se naopak po dlouhém počátečním výmluvném mlčení prohlásil za skutečného "otce" D. frankei a tvrdil, že je vychoval dlouhodobým výběrem z nepravidelně skvrnitých a pruhovaných D. rerio, které se z ničeho nic vyskytly v jeho chovu obyčejných danií pruhovaných (D. rerio).

Takže by se přece jen nakonec jednalo skutečně o mutanta jednoho pohlaví, které bylo třeba zpětně křížit na divokou formu D. rerio, nebo o křížence? Čeho však s čím? Akvaristé předpokládají i možnost kříženců D. rerio a Tanichthys albonubes. Praktický důkaz v tomto směru se však rovněž nepodařilo zopakovat. Zatímco J. Táborský se zabýval pracnou selekcí, na trhu v akvaristických prodejnách v Praze se objevily nádherné zcela čistokrevné D. frankei, tehdy samozřejmě ještě bezejmenné.

Odkud? Kdo je dal do prodeje, když v uvedené době J. Táborský stále ještě "zápasil" s různě skvrnitopruhovanými jedinci? Přes dlouholetou diskusi u nás i v zahraničí se na tuto otázku dosud nikdo s odpovědí nepřihlásil a už asi ani nepřihlásí. Tyto nádherné a zcela čistokrevné, vysoce plodné rybky zakoupené v obchodě jsem snadno rozmnožil a jak původní rodiče, tak menší počet mláďat jsem věnoval svému dlouholetému příteli, chovateli dr. H. - J. Frankemu v Geře. Ten rybky rovněž ve velmi krátké době snadno a úspěšně rozmnožil a předal dr. H. Meinkenovi, který je popsal jako nový druh.

Z nomenklatorického hlediska, podle mezinárodně platných zásad, je popis neplatný, neboť není známo naleziště rybek. Leč kolik bychom našli podobných příkladů? Za všechny vzpomeňme jen jeden - Nannostomus espei, který byl rovněž prozíravě svého času Meinkenem popsán bez lokality a teprve mnohem později bylo objeveno jeho přesné naleziště a místo výskytu v Jižní Americe. Tím byl popis dodatečně samozřejmě legalizován.

Vznik dania zlatého křížením A. anisitsi s D. rerio podle Hrdleho je značně nevěrohodný a nikomu se zatím nepovedl zopakovat a ověřit. Mutant je sice možný, ale rovněž neprokázaný. Proti mutantu hovoří především příliš velké množství rozdílných morfologicko-anatomických znaků (Frank 1966, Meinken 1963 a 1967), jimiž se od sebe liší danio zlaté a danio pruhované, jakož i obrovská plodnost dania zlatého, která by v případě mutanta měla být spíše snížena. Původní jedinci čistokrevného dania zlatého byli opravdu mimořádně plodní.

S politováním lze mimoto konstatovat, že akvarijní trh byl doslova zaplaven kříženci dania zlatého a dania pruhovaného. Vyvstaly skutečné a oprávněné obavy, zda bude možno do budoucna zachovat oba druhy ve své původní charakteristické podobě a formě. V tomto směru je třeba varovat před neuváženým křížením jakýchkoliv ryb v zajetí a především před masovým uváděním těchto hybridů na akvarijní trh. Křížení by se měli věnovat zkušení akvaristé či spíše genetici a nepotřebný odpad pokusů likvidovat a ne neodpovědně prodávat.

Mnoho profesionálních chovatelů si dokonce stěžuje na postupně se snižující plodnost uvedených kříženců (D. rerioD. frankei). To by opět nepřímo nasvědčovalo tomu, že se skutečně jedná o dva různé druhy. Přesná definice rybího druhu se v posledních letech stává značným problémem. Na jedné straně se už nelze mechanicky spokojit s morfologicko-anatomickými znaky, na druhé straně není možné celý rybí systém přebudovat a založit na jednotlivých poznatcích sérologických, karyologických, etologických či jiných. Na jednom typu znaků nelze totiž nikdy budovat.

Je třeba seriózně vycházet z celého komplexu znaků. A zde je o jednotlivých rybích druzích právě stálý nedostatek konkrétních údajů, o něž by se dalo spolehlivě opřít. Nelze se pak divit, že vznikají druhové popisy takových ryb, které jsou vysloveně pouhými ekotypy či ekomorfami. Ty jsou sice typické, ale pouhé produkty prostředí, tedy podmíněny ekologickými faktory působícími na rybu (z kdejaké louže je např. popsán nový "druh" halančíků). Po přenosu takového "druhu" do jiného prostředí, okamžitě, tj. už v první filiální generaci, se mění zabarvení či tvar ploutví apod., takže např. v akvarijních chovech se od sebe dají jen obtížně odlišit a už vůbec ne spolehlivě určit.

Snažíme se řešit situaci názvy jako "biologické druhy", "nově vznikající druhy" apod., ale příroda pracuje často proti nám samým, jakoby se nám vysmívala. Je známo, že zcela totožně vyhlížející jedinci téhož druhu z okrajových území svého areálu rozšíření se nejsou schopni mezi sebou plodně množit ("křížit"), a naopak často lze laboratorně vytvořit plodné dokonce mezirodové křížence, většinou intermediárního typu, jimž se dá příležitost, aby se k sobě při chovu v zajetí dostali a našli v sobě zalíbení.

To dokázaly práce mnoha genetiků a ichtyologů, jako např. Suzuki (1962) při křížení ryb Gnathopogon enongatusPseudorasbora parva, de Wit (1961) při křížení Tanakia tanago x Acheilognathus himantegus, Holčík a de Wit (1982) při křížení Rhodeus ocellatus a Acheilognathus lanceolatus a Holčík a de Wit (1984) křížením Acheilognathus lanceolatusRhodeus sericeus amarus a mnozí jiní.

Vraťme se však k našim daniím zlatým. Na tomto místě nelze, a nebylo by ani účelné rozvádět taxonomické úvahy o nejasnostech postihujících systematický status či oprávněnost samostatnosti rodů Danio, Brachydanio a Allodanio (Smith 1945, Frank 1974 a 1975). Zato z podrobných studií (Frank 1988, Meinken 1963 a 1967) vyplývá, že danio zlaté je morfologickoanatomicky mnohem bližší, podobnější či dokonce příbuznější s druhem D. tweediei, s D. nigrofasciatus, než s běžně uvažovaným D. rerio. Zůstaňme proto raději zatím u vžitého označení D. frankei, než se najdou pádné důvody proti existenci tohoto druhu nebo než se objeví a potvrdí jeho skutečné naleziště.

I tak soudím, že tato pěkná kaprovitá rybka může těšit srdce našich akvaristů už od jejich prvních nesmělých krůčků, neboť díky své nenáročnosti se výborně hodí právě pro začátečníky. Její krásu a zajímavé chování snad nejlépe dokumentuje tření. Vždyť rozmnožování je kromě příjmu potravy nejcharakterističtějším a nejvýraznějším životním projevem vedoucím k zachování druhu u všech živočichů, nejen u ryb. V poslední době je dokonce úspěšně chována a množena už i závojová forma danií zlatých, která svým zlatým modřeskvrnitým zbarvením a dlouhými ploutvemi v zeleni akvária působí velmi nápadně, atraktivně, dekorativně a současně bizarně.

Stanislav Frank
Akvárium Terárium 2/1981

 zpět


www.akvarijni.cz © 2002- - Martin Vajbar - Všechna práva vyhrazena.
e-mail info@akvarijni.cz

nahoru