V českých akváriích plavou miliony


Pro miliony lidí je typickou českou rybou kapr. Pro řadu Němců, Francouzů či Španělů je však tou pravou rybou z Česka neonka, paví očko, sumeček nebo skalára. Z České republiky se do ciziny prodá více rybiček než živých kaprů. Jen loni domácí akvaristé vychovali a vyvezli tropických rybek oficiálně za více než 400 milionů korun. Kapra se ven prodalo o dvacet milionů méně, ve skutečnosti je rozdíl ve prospěch akvaristů mnohem vyšší.

"Vyveze se zhruba dvakrát více, než uvádějí oficiální čísla. Bez papírů překračuje hranice spousta rybiček," říká redaktor časopisu Akvárium-terárium Jindřich Novák. Česko by se tak v exportu rybiček vyšvihlo ze čtvrtého až na druhé místo na světě. Černý export potvrzují i chovatelé. "Na hranicích sice rybičky kontroluje veterinář, ale kdo je dokáže spočítat," popisuje tajnou cestu rybek jeden z nich. A pak jsou tu "pytlíkáři", lidé, kteří žijí v pohraničí a vyplatí se jim s několika pytlíky přejet hranici a prodat rybičky do nejbližší akvaristiky. "V okolí je řada lidí, kteří mají v pasu od Rakušanů razítko nežádoucí osoba právě kvůli pašování," uvádí příklad Tomáš Suchánek, který má v Černé v Pošumaví rodinnou farmu. Pro něj i další tisíce Čechů je chov rybiček zdrojem nejen radosti, ale i obživy. V koupelnách, obývácích, ale i ve sklepech jim bublají desítky až stovky akvárií, v kterých jsou tisíce litrů vody a miliony rybiček. "Češi dokážou doma rozmnožit jakoukoli rybu," vysvětluje Tomáš Slanina z firmy PetraAqua, jednoho z největších exportérů okrasných rybek. Vývozem rybiček se v Česku zabývá více než stovka firem, desítka z nich má tržby přes deset milionů. Chovatelů, kteří se rybičkami "živí", jsou tisíce. Většina z nich se řadí mezi ty malé, což v pojetí akvaristy chovatele znamená maximálně deset tisíc litrů vody neboli padesát akvárií. Ty však teď zažívají krušnější časy. "Za minulého režimu stačilo na slušnou obživu tak osm tisíc litrů, nyní je to už více," říká jihočeský chovatel Tomáš Suchánek. Kromě malých a středních pěstíren, jak se chovným místům říká, jsou v Česku i rodinné farmy se sto a více tisíci litrů. Ty často vznikají přestavěním kravínů. "Jakmile máte více než sto akvárek, měl byste se tomu věnovat na plný úvazek," říká Dušan Habada z plzeňského spolku akvaristů IRIS. Podle něj i dalších akvaristů je chov rybiček především mravenčí práce, nikoliv recept na rychlé zbohatnutí. "Lidé, kteří to dělali pro peníze, jsou neštěstím pro náš obor. Škodí rybkám i cenám," říká Tomáš Suchánek.

Vše začalo před sto lety

Tradice chovu rybiček je v tuzemsku stará více než sto let. Obchod s nimi a jejich vývoz se však paradoxně rozvinul až za socialismu. Tehdy se Češi stali díky omezenému dovozu "přeborníky" v rozmnožování rybiček odchytávaných v Asii, Latinské Americe i Africe. Jejich rybky vykupoval především Zverimex a monopol na vývoz měla firma německého podnikatele Strucka. "Za socialismu to bylo hodně výdělečné, rybičky se vykupovaly za stejné ceny jako dnes," vzpomíná chovatel Dušan Habada z Plzně. Třeba za neonku dostali chovatelé v akvaristice stejně jako dnes pětikorunu, a zákazníci ji pak koupili zhruba za deset korun. Právě nejlevnější rybičky patří k těm nejprodávanějším a nejžádanějším jak v Česku, tak v cizině. Na prvních místech vedle neonky kralují paví očka, molly, parmičky. Ale prosazují se i třeba cichlidy z afrických jezer, terčovci nebo sladkovodní krevety, krabi či platýzi. Většina chovatelů se však shoduje v jednom: jen z domácí poptávky by se žilo těžko. "Zatímco tady prodám třeba paví očka za desetikorunu, v Německu za ně dostanu dvacet korun. Na druhou stranu musíte připočíst dopravu, a navíc Němci hodně smlouvají," popisuje Habada. Ceny rybiček v zahraničních akvaristikách jsou přitom více než dvojnásobné než v tuzemsku. "V českém obchodě jsou marže 150 až 200 procent, ale v Německu je to třeba 500 procent. Musí totiž platit dražší vodu, krmivo a něco chcípne," říká Jindřich Novák. Právě sousední Německo je přitom největším akvarijním trhem a ročně spolkne rybiček za 700 milionů korun. Za ním následuje Francie a Velká Británie. Minusem z poslední doby je však recese v Německu, kde se nechuť utrácet promítla i do tohoto koníčku. "Letos je nejhorší rok za posledních deset let," říká Tomáš Suchánek. Zima a brzké jaro jsou přitom pro prodej rybiček tím nejlepším obdobím. Mrtvou sezonou je léto.

Strašidlo přichází z Asie

Stále těžší hlavu českým chovatelům dělá konkurence z Asie, kde je podnebí na rybičky jako dělané. "Ceně ryb od vývozců z Asie nemůžeme konkurovat. Naše ryby jsou však kvalitnější a rozhodně zdravější," říká šéf exportní firmy PB Trading Jiří Zorník. Tuzemské rybičky více vydrží, protože jsou zvyklé na vodu z akvárií, odolnější jsou i proti nemocem. Při dopravě jich díky tomu neuhyne tolik. Zatímco ztráty českých chovatelů jsou maximálně 30procentní, při dovozu z Asie přežije z dodávky cestu až do obchodu jen čtvrtina. Východní Asie, kde je největším exportérem Singapur (s rybičkami jen obchoduje), je jednou obrovskou zásobárnou. Farmy na rybičky si je zde možné založit téměř v každé louži. Má to však i nevýhody, ačkoli spíše pro fajnšmekry. Čeští chovatelé toužící rozmnožit si třeba zlatá paví očka z Asie se často setkávají s tím, že jim z nich, jak říkají, "padají" namísto zlatých černé a strakaté kusy. Nejde totiž o geneticky čistou odchovanou řadu, ale jen o stovky rybiček stejné barvy odchytaných z tamních polí a jezer. "Čistá linie" je tak další z českých předností. Pravý tuzemský chovatel není jen obchodník. Rybičkám věnuje, obvykle za pomoci rodiny, všechen čas. "Čeští akvaristé dokázali některé rybičky jako první na světě rozmnožit v akváriu. Ve světě jsme tím proslulí," uzavírá Novák.

Akvarijní byznys v Česku v číslech

  • Česko letos vyveze akvarijní rybičky za 430 milionů, doveze jen za 20 milionů
  • v Evropě je Česko největším exportérem, na světě je čtvrté za Singapurem, USA a Malajsií
  • podle odhadů je skutečný export o třicet až sto procent vyšší než oficiální čísla
  • vývozem rybiček se zabývá okolo deseti firem, které mají tržby přes 15 milionů korun a další stovka menších
  • rybičky na prodej chová přes tisíc akvaristů, prodávají se asi v tisícovce obchodů
  • tržby za rybičky tvoří asi jen pětinu z celkových tržeb za akvarijní hobby, většinu tvoří prodej zařízení a doplňků
  • jako koníčka měla někdy chování rybiček asi každá třetí až čtvrtá rodina

Z kravína vznikne rybí pěstírna

"Do práce jsem nastupoval jako studovaný zootechnik za 1160 korun měsíčně a snažil se nějak přivydělat. I rybičkami," popisuje své začátky s chovem Tomáš Suchánek. Před více než třiceti lety začínal s jedním akváriem, dnes stojí v čele rodinné firmy v jižních Čechách. Sám je chovatelem, nejmladší syn a manželka jsou spíše přes obchod.

Tomáš Suchánek zpočátku velký chov nechtěl. "Manželka toužila po okrasném akvárku do obýváku. Ale dohodli jsme, že žádné rozšiřování nebude," vypráví. Pak se rybičky rozmnožily a předsevzetí vzala za své. "Manželka začala pobíhat s naběračkou a zachraňovat mladé a tak to všechno začalo," říká s úsměvem. Dnes mají Suchánkovi ve sklepení rodinného domku samou vodu, téměř čtyřicet tisíc litrů. Už však mají ve vesnici koupený bývalý kravín, kam by chtěli rybičky přestěhovat a rybí panství rozšířit na čtyřnásobek. Prodávat rybičky začali Suchánkovi na počátku 80. let a ty přes tehdy monopolní vývozce putovaly i za hranice. "Tenkrát se prodávalo za zajímavější ceny než dnes. Otevřely se hranice a strhla se lavina podbízení," říká Suchánek. Ceny šly dolů a náklady zamířily nahoru.

Už od počátku řešili otázku, čím nakrmit svá početná hejna. Zatímco dříve bylo možné obíhat rybníky a lovit "živé" krmení, dnes už je to jen teorie. Okolo vody totiž přibyly ploty a také to stálo moc času. Suchánkovi se proto pustili do vývoje vlastního krmiva. Dnes mají přes tisíc odběratelů a v době, kdy rybičky "nejdou", drží firmu na nohou. "Letos je nejhorší sezona za posledních deset let. Dříve tady Němci nakupovali rybičky jako grófové. Tyhle mi zabalte všechny, říkali. Dnes se ptají - kolik stojí tahle a kolik tahle," uzavírá Suchánek.


S rybičkami vstávám i usínám?

Jiří Procházka z Prahy je v řeči akvaristů cichlidář. Nejde o diagnózu vážné nemoci, ale za svou přezdívku vděčí svým tropickým rybičkám - cichlidám z afrických jezer Tanganika a Malawi. "Žijí jich tam desítky až stovky druhů a nové se stále objevují," říká o svých chovancích Jiří Procházka. Většina jeho rybiček se však narodila ve sklepě staršího činžáku v Praze. Zatímco dovezený "originál" přijde i na tisíce korun, cichlidy z vlastního odchovu prodává řádově za desítky až stovky korun.

Procházka je mezi akvaristy známý tím, že pro odchov svých svěřenců vymyslel řadu zlepšováků. Například pro drobný potěr tlamovců, kteří v přírodě vyrůstají v ústech samiček, vytvořil zvláštní jesle. Mladé odebírá a přenáší do baněk, které v akváriu simulují tlamičku samičky. "Voda se v nich musí hýbat, jinak by rybky uhynuly," říká a ukazuje na řadu skleněných líhní, kde bublají rybičky od těch nejmenších, z kterých je vidět jen oko, po ty větší, jež připomínají už dospělou cichlidku. Díky svému vynálezu má kvalitnější rybičky a menší ztráty. Samice totiž obvykle část mladých v tlamě spolkne.

Přes řadu svých úspěchů však nevidí budoucnost zrovna růžově. "Před deseti lety, kdy jsem začal podnikat, to bylo vynikající," vypráví. Jako každý akvarista je chodící kronikou cen elektřiny, vody a kurzu české koruny. "Náklady neustále rostou. Kubík vody býval za deset korun, teď je za čtyřicet, kurz koruny je přitom stejný jako tehdy," stěžuje si. "A co mně to občas z tý vodárny pošlou! My to normálně pijeme, ale ryby v šoku vyskakují z akvárií, dodává pan Procházka. Poslední dobou alespoň nemá problémy s elektřinou. "Co je v sousedním domě služebna policie, výpadky jsou maximálně půlhodinové. A to ryby přežijí bez problémů," pochvaluje si. Přesto v jedné místnosti nechybí záložní generátor.

V současnosti chová okolo šedesáti druhů cichlid ve více než stovce akvárií. "Dohromady to je čtyřicet tisíc litrů vody, provoz přijde měsíčně na třicet tisíc," počítá Jiří Procházka. Všudypřítomné bublání občas překrývá pobíhání pitbulteriéra Karla, který má na uhašení žízně vlastní akvárium. V "přijímacím" pokoji nechybí ani kanape, kam se oba občas natáhnou. "S rybami vstávám, s rybami usínám. Je to koloběh, který nikdy nekončí," uzavírá Jiří Procházka.


Rybičky prodává barva. Do akvárií míří svítící Frankenstein

O prodejním úspěchu akvarijní rybičky rozhodují děti a barva. "Do akvaristik chodí rodiče s dětmi a ty vybírají. Čím barevnější, tím lepší," říká Dušan Habada z plzeňského akvaristického spolku IRIS. Léta patří k nejúspěšnějším rybkám zářivá neonka, brzy ji však přibude umělá konkurence.

Na trh přichází první geneticky upravený živočich - svítící rybka - zebřička TK-2. Tchajwanská firma Taikong je zatím nabízí za cenu okolo pěti set korun, zájemce však musí odebrat najednou několik tisíc kusů. Do Česka zatím nezamířila. "Ze zákona se to musí hlásit na ministerstvu životního prostředí. O dovoz nikdo nepožádal, ale to bude jen formalita. Nejí se to, nerozmnožuje se ani nehrozí, že by utekly někam do rybníka," říká profesor UK Jaroslav Drobník a zároveň člen komise pro geneticky modifikované organismy.

Je tedy jen otázka času, kdy rybka s genem medúzy začne svítit i v tuzemských akvaristikách. "Bude to úspěšné i tady, jde o zvyk. Už tu je například okouníček sklovitý, průhledná rybka, které v Asii přimalují dva barevné proužky. Až se to podaří rozmnožit, klesne i u svítících rybek cena," říká dlouholetý chovatel a redaktor časopisu Akvárium-terárium Jindřich Novák. Tradičním akvaristům se podobné experimenty nelíbí a mutovanou rybku označují jako "rybího Frankensteina". "Když jsme ukázali fotky na spolku. Členové nás s tím vyhodili," uzavírá Dušan Habada.

Martina Patočková, Jiří Štický
MF DNES 23.12.2003

 zpět


www.akvarijni.cz © 2002- - Martin Vajbar - Všechna práva vyhrazena.
e-mail info@akvarijni.cz

nahoru