Parmička čtyřpruhá - Puntius tetrazona


Parmička čtyřpruhá (Puntius tetrazona) k nám byla dovezena z indomalajské oblasti z ostrovů Sumatra a Borneo, proto se mezi akvaristy vžil název "sumatranka". Jedná se o hejnovou atraktivní rybku, která je poměrně náročná na čistotu vody a nejlépe se jí daří při teplotách mezi 22 - 25 °C. Vodu vyžaduje měkčí a slabě kyselou pH 6,3 - 6,8. Jedná se o impulzivní rybku dorůstající kolem 5 cm délky. Parmička čtyřpruhá je typický všežravec, přijímá ochotně nitěnky, perloočky, larvy hmyzu, nebo sušená vločková krmiva.

Tato potravní všestrannost předurčuje sumatranku k chovu v běžných nádržích, ale nelze mít tyto parmičky společně se skalárami, protože jim okusují ploutve. Sameček je o něco menší, štíhlejší a intenzivněji zbarvený než samička. Dále mají samečci mnohem červenější prsní ploutve na rozdíl od samiček, které je mají prakticky bezbarvé. Navíc má sameček červený rypáček. Pro rozmnožování používáme nádržky bez písku na dně o objemu přibližně 15 - 20 litrů.

Napouštíme je vodou tvrdou 5 - 7 °dGH při pH 6,3 - 6,8. Příliš kyselá voda způsobuje ztrátu orientace ryb při plavání nebo střelovité pohyby po nádržce. Při tření jsou jikry odkládány do houštiny jemnolistých rostlin při dně i ve vodním prostoru. Aby ryby neroznášely rostliny po celé nádrži, zatěžujeme vegetaci ke dnu oblázky nebo oblými předměty, jež neovlivňují složení vody. Před vpuštěním chovného páru, tj. ryb ve stáří 7 - 8 měsíců do nádrže, ustálíme teplotu na 25 - 27 °C. Ve třecím akváriu by měla být teplota o 2 - 3 °C vyšší, než v nádrži z které jsme ryby vylovili.

Zvýšením teploty se zrychlí celkový metabolismus a dochází snáze ke třecí aktivitě. Ryby se také ochotněji třou v období růstu atmosférického tlaku. Ryby vpuštěné do třecího akvária se třou zpravidla druhý den ráno, málokdy se kladení jiker odehrává až třetí či čtvrtý den. Pochopitelně je to řečeno velmi obecně, protože je známo mnoho případů večerního tření nebo dokonce i v noci při dopadu světla zvenčí. Průběh tření má své zákonitosti. Napřed dochází ke kontaktu ryb a je probuzeno vzrušení partnerů. Aktivnější je sameček, který se snaží dotýkat zadní části bříška samičky.

Chvílemi odplouvá k houštině rostlin a láká k ní samičku. Nakonec sama samička připlouvá ke zvolenému místu, oba partneři zaujímají pozici bok po boku, sameček přehazuje ocas přes hřbet samičky a po škubnutí tělíček se snášejí ke dnu oplozené jikry. Ty jsou lepivé a z velké části zůstávají rozvěšené na rostlinách nebo i skleněných stěnách nádrže. Jednotlivé třecí akty se opakují tak dlouho, dokud se samička nezbaví všech jiker. Jikry jsou jantarově zbarvené, část však není oplozená a zbělá. Po skončení tření samičku a samečka musíme co nejdříve odlovit, neboť oba rodiče náruživě požírají jikry. Vývin jiker je zřetelný pouhým okem.

Potěr s podlouhlým žloutkovým váčkem visí až do rozplavání na rostlinách i stěnách akvária. Droboučké rybičky začínáme krmit ve chvíli, kdy plavou vodorovně, bez trhavých pohybů. I když můžeme začít podávat umělou potravu, nabízejí akvaristé drobotině jemný plankton, především nauplie buchanek nebo perlooček. Velikost soust by měla být stejná jako velikost očí mláďat. Toto staré pravidlo, zde plně platí. Musíme při odchovu úzkostlivě dbát, aby voda zůstala vždycky průzračná, a proto se doporučuje denně stahovat hadičkou kal ode dna. Před přemístěním potěru je vhodné dolévat do třecí nádržky vodu z akvária, kam budou mláďata přemístěna. Tato manipulace přichází v úvahu asi po dvou až třech týdnech.

Ve větší nádrži již tolik nehrozí znečištění vody, takže můžeme plůdek krmit i nakrájenými dobře propláchnutými nitěnkami a začínáme s přivykáním na sušená krmiva (ty mají navíc optimální poměr potřebných minerálů a vitaminů), dále můžeme krmit i naupliemi žábronožky solné. Při dobré péči dorostou rybky za tři měsíce do velikosti, kdy je můžeme nabízet dalším zájemcům. Z jednoho výtěru odchováme zpravidla 300 - 400 mláďat, i když jsou známy i daleko vyšší počty.

V akvaristické praxi se setkáváme nejen s přírodní formou, ale i s pravými albíny s červenýma očima, dále albínům podobnou xantorickou formou zvanou Honkong, jež se vyznačuje červenýma očima a stříbřitými plochami na bronzovém bříšku, ale vznikla i tzv. zelená mechová forma. U ní došlo k rozšíření příčných pruhů, které se slijí dohromady. Na černém podkladu pak vzniká zelenavý nádech. Všechny tyto uměle šlechtěné mutace jsou poněkud choulostivější a vyžadují o 1 - 2 °C vyšší teplotu než forma divoká.

Jaroslav Eliáš
Akvárium Terárium 5/1984 (upraveno)

 zpět


www.akvarijni.cz © 2002- - Martin Vajbar - Všechna práva vyhrazena.
e-mail info@akvarijni.cz

nahoru