Ostnáč modrý - Badis badis


Pochází ze stojatých a pomalu tekoucích vod Indie, Thajska a Barmy. Patří do čeledi ostnáčovitých (Nandidae), i když některé znaky má natolik odlišné, že ho někteří autoři řadí do samostatné čeledi Badidae. Dosahuje velikosti 8 cm, v akváriu však obvykle jen asi kolem 6 cm. Zbarvení ryb je velice proměnlivé. Obvyklá barva je hnědá s kovově modrým leskem.

Na bocích má mozaikovitě uspořádané modrozelené, cihlové a černé šupiny. Samičky mají ploutve žlutozelené s kouřovým nádechem. U samců jsou ploutve zbarveny světlemodře až indigověmodře, podle nálady. Pokud sameček imponuje samičce, je krása jeho barev srovnatelná s krásou barev modrých bojovnic. Mláďata mají na bocích 6 až 10 příčných pásků tmavé barvy, které se postupně rozpadají v nepravidelné skvrnky. U samiček jsou tyto pásy často zachovány až do dospělosti.

Chovnou nádrž osadíme hustěji rostlinami. Ryba potřebuje velké množství úkrytů, takže připravíme např. skořápky kokosových ořechů, kořeny, květináče apod. Zvolíme slabší intenzitu osvětlení. Nejsou příliš náročné na změnu chemismu vody. Snášejí vodu měkkou i tvrdou a poměrně široký rozsah pH. Pro chov je vhodná teplota kolem 22 °C, přičemž krátkodobý pokles o dva až tři stupně není na škodu. Ryby jsou však velice odolné vůči změnám prostředí jen pokud dostávají kvalitní potravu.

Je pro ně typické, že přijímají jen živou potravu, v případě nouze však přežijí krátký čas i na nastrouhaném hovězím srdci, zmražených komárech nebo pakomářích larvách. Jejich nejoblíbenějším krmivem jsou patentky (červené pakomáří larvy) a také nitěnky. Mladé rybky se živí planktonem. Vhodnou potravou jsou např. i koretry. Dokážou si však poradit i s ploskulicemi nebo nezmary. Tyto ryby můžeme bez problémů chovat s jinými druhy, jsou neškodné i pro malé druhy ryb, protože mají malý ústní otvor.

Dokonce i zdravý, čerstvě vylíhnutý potěr ryb jim v drtivé většině případů unikne. Je to druh jen málo pohyblivý, který se nejraději ukrývá v úkrytech na dně. Plave plíživým způsobem. Hájí si svůj úkryt, proto samci mezi sebou poměrně často bojují. Ačkoliv mají v nádrži velký počet úkrytů, tyto boje mezi samci pokračují dál a často mnozí z nich mají jen zbytky ocasních ploutví. Poškozené ploutve jim však nedorůstají, ale na druhé straně ani nedochází k jejich zaplísnění. Vůči chorobám jsou tedy velice odolní, častěji trpí pouze hexamitózou, kterou lze však dobře vyléčit Entizolem.

Sameček se samičce dvoří jen velice krátce a většinou ji velice rychle vláká do jeskyňky, zde dojde po několika hodinách k výtěru. Sameček přitom samičku objímá, otočí ji bříškem nahoru a oplodní vypuzené jikry, které jsou přilepeny na strop a stěny jeskyňky. Jako jeskyňku můžeme použít novodurovou trubku nebo skořápku kokosu. Pokud jsou jikry po vypuštění v jeskyňce přilepeny, obvykle jsou i všechny oplodněny. Horší je to, pokud se například z jeskyňky dostanou ven, procento oplození potom prudce klesá. U tohoto druhu i oplozené jikry během svého vývoje zbělají, nesmíme je tedy považovat za zplesnivělé.

Pro tření je vhodné teplotu v nádrži o dva až tři stupně zvýšit. Ve snůšce je obvykle několik desítek jiker. Samičku musíme po vytření hned odlovit, samečka necháme ve vytírací nádrži tři dny, protože se o vajíčka stará. Po vylíhnutí malých rybek ho také odlovíme. Malé rybky krmíme po rozplavání naupliemi buchanek nebo žábronožky solné. Mladí rostou velice rychle, později přijímají i mikry a sekané nitěnky. Pokud jsme pro výtěr použili vodu měkčí (3-5 °dGH), po rozplavání rybek doléváme postupně vodu tvrdší. Měkčí voda je pro výtěr vhodnější, protože pokud bychom pro tuto příležitost použili vodu tvrdší (8 - 10 °dGH), větší množství jiker se nevyvíjí a zplesniví.

Pokud bychom chtěli odkalovat dno ve vytírací nádrži, je velkou nevýhodou, že nám v tom brání malé rybky, které se v detritu ukrývají. Rybky můžeme přelovit tehdy, až se jim na těle objeví příčné proužky. Tomuto problému se však můžeme vyhnout už dříve, když přelijeme celý výtěr do rozplavávací nádrže. Při vhodné potravě rostou malé rybky dost rovnoměrně. Navíc, ani v případě, že se některé z nich výjimečně opožďují, nehrozí jim pozření ze strany silnějších sourozenců. Po čtyřech měsících dosahují ostnáči modří velikosti 4 - 5 cm. Pohlavně dospívají velice brzy, ve věku asi šesti měsíců.

Jozef Májsky
Akvárium Terárium 2/1988 (upraveno)

 zpět


www.akvarijni.cz © 2002- - Martin Vajbar - Všechna práva vyhrazena.
e-mail info@akvarijni.cz

nahoru